Americký prezident Donald Trump v posledních měsících rozšířil ambice projektu nazvaného Rada míru, který původně prezentoval jako nástroj pro poválečnou obnovu Pásma Gazy. Podle zveřejněné charty se však z iniciativy vytrácí konkrétní zmínka o rekonstrukci a nahrazuje ji vágní slib podpory stability zákonné správy a trvalého míru v oblastech zasažených konflikty. Právě tento posun vyvolává obavy, že nejde o praktický mírový plán, ale o pokus vytvořit paralelní strukturu k mezinárodnímu systému, jenž je po desetiletí reprezentován Organizací spojených národů.
Text charty publikovaný v polovině ledna naznačuje, že Rada míru by fungovala jako mezinárodní organizace s mimořádně silným postavením svého předsedy. Tím má být sám Trump, který by měl právo vybírat členy i stanovovat vstupní poplatek ve výši jedné miliardy dolarů. Mezi prvními oslovenými figurují političtí spojenci či obdivovatelé jako argentinský prezident Javier Milei nebo maďarský premiér Viktor Orbán, ale také autoritářští lídři typu Vladimir Putin a běloruského prezidenta Alexander Lukashenko. Jak připomněl francouzký deník Le Monde, v samotném dokumentu přitom chybí jakákoli zmínka o demokracii, což je detail, který v evropském kontextu působí mimořádně znepokojivě.
Trump počítá také s výkonnou radou složenou z osob úzce spjatých s jeho administrativou a rodinou. Klíčovou roli má sehrát jeho zeť Jared Kushner, dále významní dárci a členové vlády. Jediným neamerickým zástupcem má být bývalý britský premiér Tony Blair. Takto sestavený orgán podle kritiků spíše připomíná uzavřený klub než otevřenou platformu založenou na širokém mezinárodním konsenzu.
Ještě před několika měsíci by podobná iniciativa pravděpodobně vyvolala posměch. Současné zostření diplomatických vztahů však podobné reakce předem otupilo. Když Francie pouze konstatovala, že zatím nehodlá na pozvání reagovat kladně, Trump okamžitě pohrozil uvalením vysokých cel na francouzská vína a šampaňské. Tento přístup ilustruje, že Rada míru má být prosazována spíše silovým nátlakem než přesvědčivým obsahem.
Trumpův dlouhodobý odpor k Organizace spojených národů je dobře známý, přestože právě Spojené státy stály před osmdesáti lety u jejího vzniku. Kritika OSN zaznívá i z globálního Jihu, kde je instituce vnímána jako zatížená zastaralým rozložením moci. Mnohé výtky amerického prezidenta k byrokracii a omezené akceschopnosti mají reálný základ, nelze však přehlédnout, že samotný Washington se na paralyzování OSN významně podílel například častým využíváním veta v Radě bezpečnosti. V tomto světle se Rada míru organizovaná kolem Trumpa, který sám prohlásil, že jeho jediným limitem je vlastní morálka, jeví jako nejhorší možná alternativa.
Skutečnou zkouškou by měl být konflikt, kvůli němuž projekt vznikl. Mezinárodní zapojení do řešení situace v Pásmu Gazy patřilo k málu slibných prvků původního plánu oznámeného na podzim. Od té doby se však nepohnulo téměř nic. Více než dva miliony Palestinců nadále žijí v extrémních podmínkách na úzkém území, kde zůstávají rozmístěny izraelské jednotky a kde humanitární krize přetrvává. Pokud má Rada míru získat jakoukoli důvěryhodnost, musela by nejprve prokázat, že dokáže přispět k řešení izraelsko palestinského konfliktu nikoli prostřednictvím osobních vazeb a finančních bariér, ale skutečným mezinárodním konsenzem.
(Kyncl, prvnizrpavy.cz, foto: zai)
