Východiskem jeho úvahy je soudcokracie, kterou dává do souvislosti se čtyřmi příklady soudního imperialismu. Doslova píše, že Od Izraele přes Evropu až po Spojené státy americké se stala běžnou soudcokracie (vláda soudců). Rozdělení moci mezi moc zákonodárnou, výkonnou a soudní na Západě nejvíce ohrožují anonymní soudci bez demokratické legitimity, kteří pod záminkou souzení ovlivňují zákony. A proto uvádí …čtyři význačné příklady tohoto soudního imperialismu – který se změnil v soudní tyranii, píše Zdeněk Zbořil v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Po neblahých českých zkušenostech s téměř historicky se opakujícími anonymními soudci bez demokratické legitimity, které jsou tak typické pro pandemickou chorobou nakaženou ústavou definovanou mocí soudní, bychom se sice mohli věnovat nejen českému, ale i možná celoevropskému problému. Ale přesto nás napadá, proč právě dnes mluví evropskými humanitními studiemi nakažený právník nejen o zneužití moci, ale otevřeně i o imperialismu. Jako kdyby chtěl připomenout staročeskou žurnalistickou průpovídku – čeho je hlava plná, tím ústa přetékají.
Ano, a snad nebude nadbytečné připomenout si, co všechno se nám vybaví, když většinou tak ledabyle používáme slovo, které je symbolem úpadku a dehumanizace evropské společnosti. Ze školního dějepisu pak víme, že slovo imperialismus se nejčastěji používá k označení dobyvačné, velmocenské a militantně expanzivní politiky, která slouží k obohacování některých zemí na úkor jiných, většinou za použití hrubé síly obhajované nenávistí, provázené pocitem nadřazeností zemí, národů a celých populací bez ohledu na jejich utrpení a obětování. Ačkoliv jak také dobře víme, je imperialismus vysvětlován důvody historickými, náboženskými a politickými, jde vždy a výlučně o důvody ekonomické a materiální.
Když nebudeme vzpomínat prehistorická impéria, po česku říše, stačí když začneme svůj pohled do současnosti vzpomínkou na Britské impérium rozkládající se v Africe, Asii a americkým prezidentem Bidenem nově na současných mapách vyznačeným Indickým Pacifikem. Možná, že v této mezinárodním právem podpořené hře mělo zaznít, že jde o Anglosaské Tichomoří, ale to není tak fatální omyl. Bidenovi nástupci se toto imperiálně srozumitelné pojmenování už snaží vnutit do politicko-geografického slovníku.
Prvnizpravy.cz - Zdeněk Zbořil: Seznamy seznamů věčně zelené
Američtí prezidenti nejsou ve svých skrytých i okázalých prezentacích imperiálních ambicí jedineční. Někteří jejich bývali konkurenti se sice tohoto snažení museli vzdát, ale stále se ještě ke svým imperiálním a většinou i imperialistickým kořenům vracejí. Zejména ti vyvolení nejen ve Spojených státech, ale i v Ruské federaci a Čínské lidové republice. Když si tyto názvy převedeme do lidové češtiny, pak nám bude zřetelnější oč jde Americe, Rusku a Číně. Jedni mají doktrínu Amerika Američanům, druzí Ot Rusi k Rasii, třetí legendu o Říši středu. Jejich území se pravidelně mění, zvětšuje i zmenšuje, podle toho jak někteří poddaní nabývají nebo ztrácejí sebevědomí a touhu po nezávislosti. Někdy se vazalové nebo obyvatelé zakázaného města vzbouří, dokonce mohou dočasně svých cílů i dosáhnout, ale to vše se děje pod zorným úhlem věčnosti a ty zdánlivě monolitní říše se zvětšují a zmenšují na obdobně dlouhé časové ose.
Součástí tohoto světového uspořádání jsou pak menší imperiální outsideři, kteří jsou jen dočasnými konkurenty. Obvykle jsou akceptovány ve společenstvím národů, v anglicko-nizozemské terminologii, policejní akcí, v ruském jazyce speciální vojenskou operací a v americké angličtině podporou demokratických svobod a principů právního státu, nehledě na to, že někdo tomu chce říkat právní imperialismus.
Na jednu historickou památku bychom neměli v této souvislosti zapomínat. Třeba na to, jak doboví komentátoři vzpomínali na akci V.I.Lenina. Byla jí prezentace jeho práce vysezená v čítárně Britského muzea v Londýně a narychlo sepsaná v Curychu (1916) jako manifest světové revoluce. Její autor ji nazval Imperialismus, poslední stádium kapitalismu. Pokusil se ji úspěšně dopravit a agitovat pro ni za frontami válčícího carského Ruska. Zda byla opsána z veledíla rakousko-německého marxistického národohospodáře Rudolfa Hilferdinga Das finanz Kapital se dodnes vedou spory, ale pravda je, že některé v ní prezentované názory jsou i dnes atraktivní. Jednotlivé kapitoly se jmenují Koncentrace výroby a monopoly, Banky a jejich nová úloha, Finanční kapitál a finanční oligarchie, Vývoz kapitálu, Rozdělení světa mezi svazy kapitalistů, Rozdělení světa mezi velmocemi, Imperialismus jako zvláštní stadium kapitalismu, Parasitismus a zahnívání kapitalismu, Kritika imperialismu a Místo imperialismu v dějinách (přel. Jan Harold). A posledním epilogem je poznámka, že …kartely se stávají podstatou celého hospodářství, kapitalismus se mění na imperialismus.
Nejen Leninova představa o světové revoluci, ale i nápady našich současníků, říkejme jim po Napoleonově vzoru ideologů, se zdá být geniální, ačkoliv si mnozí myslíme, že je zlověstná. Je totiž nepředvídatelná a hledání pevného bodu, který by nám dovolil pohnout vesmírem je neúspěšné. Proto se snažíme uchopit soudního imperialismu, ale i to, jak už víme ze svých nedávných zkušeností, je slepou uličkou našich nadějí.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
