Jako pamětník let po druhé světové válce by k tomu jistě mohl říct několik slov, která by vystihla pocity lidí, kteří si v posledních vzrušených dnech prožívají Hrabalův a Boudníkův surrealismus a explosionalismus v míře velkolepé.

V textu Obsluhoval jsem anglického krále, který vznikal, podle autorových slov, už v roce 1971, ale dostal se na veřejnost až téměř o dvacet let později, jsou jednotlivé kapitoly uzavřené příběhy – spojené neviditelnou osudovou linií vypravěče. A také větou „Poslyšte, co se tenkrát stalo!“

Na rozdíl od Menclova neméně populárního filmového zpracování mu to umožňuje, aby tyto kapitoly uzavíral podobně fatálním zvoláním „A neuvěřitelné se stalo skutkem!“ Snad mi bude prominuta případná nepřesnost. Nemám Hrabalův text k dispozici, ale předpokládám, že jsem obsahu jeho sdělení zůstal věrný.

Osvícen probíhajícím děním na ulicích, v divadelních domech a školách všech možných odborností, došlo mi v mém hlubokém soukromí, že se opět děje něco historického, u čeho sice nemusím být, ale mohu se ptát, co to vlastně je.

Neméně současnou dobu charakterizující je heroický výkon české Amazonky, která se rozhodla zaútočit na budovu parlamentu dlažební kostkou. Mohla by si tento svůj heroický čin nechat chránit autorským právem. Podobně jako někteří pozůstalí z okolí Havlovy knihovny. Marně vzpomínáme na předchůdce jejího odvážného rozhodnutí, ale možná, že se jen unáhlila a předhonila své kommilitonen (spolužáky a vrstevníky) o několik hodin a dnů.

Ještě s pozoruhodnějším a s mnohem větším ohlasem u veřejnosti se setkala báseň Nikoly Fojtíkové „Zestátnění“, která také vstoupila do dějin, ale tak nějak zadním vchodem. Je asi jen nepředpokládanou ironií osudu, že to je právě nositelka jména významného politika doby minulé Jana Fojtíka (+2024). Pro dnešní generaci připomínáme, že byl významným ideologem KSČ, neústupným ve svých politických postojích, ale na rozdíl od své jmenovkyně ovládajícím český jazyk.

Podivnou shodou okolností, právě v předvečer této události, uváděla ČT film Tankový prapor Víta Olmera, podle předlohy Josefa Škvoreckého (1991), s komickou postavou vojína Jasánka, přispívajícího svými verši do armádních časopisů doby předsametové. Nelze přehlédnout, že vojín tankista Jasánek byl ve srovnání s autorkou Zestátnění skutečný básník s vytříbenými shodami hlásek na konci veršů. Tak se stalo, že pozornost byla odvedena touto nejméně nadanou autorkou mezi nenadanými nesprávným směrem.

A když Oldřich Kaiser ještě upozornil, že se mu placení televizní daně nelíbí, byla jeho jedné větě také věnována pozornost větší než veršům v próze, které skandují, zřejmě podle přání své umělé neinteligence, další účinkující v průzkumu bojem v předvečer skutečné revoluce.

Odlišně se dalo reagovat, předem říkáme pozitivně, na úpravu „stávkového vysílání“ ČT. Jednak se až neuvěřitelně změnil Teletext, který se, po mnoha dlouhých letech tápání, vyvaroval ledabylého zpracování svého zpravodajství, rozšířil je a zdá se, že se tím zařadil mezi programy trvale kvalitní, jako jsou Zprávy o počasí a nepřekonatelná Panorama.

Ale i zpravodajství, jakkoli bylo podle předem sdělených informací omezené, se změnilo ve svůj pravý opak. Zmizeli chlubiví čtenáři a čtenářky dodaných textů, v některých případech jim nesrozumitelných, kterým šlo více o úsměvy a dobrý dojem než o obsah sdělení. Tentokrát se díky jejich alternujícím účinkujícím v době stávky ukázalo, že to i ve Zpravodajství jde sine ira et studio, „bez hněvu a zaujatosti“.

Zvláštní pozornost bychom mohli věnovat černobílým archivům z doby normalizační a dokonce i ještě starší, použitým nebo zneužitým v době stávkové. V těch několika archivních materiálech, publikovaných bez potřebného, někdy až naléhavého upozornění, by se mohlo zdát, že šlo o rafinované „působení rozvratu v týlu nepřítele“, které se vyučovalo na speciálních vojenských učilištích známých našim nejvyšším vojenským šaržím dnes stále ještě umístěným v záloze. Bylo toho tolik, že by si pamětníci mohli myslet, že jde o jakési hrabalovské perličky na dně, tentokrát prezentované s úmysly v opačném gardu. Ale i v těchto případech šlo potenciální duální použití srozumitelné jen zasvěceným.

 (rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)