„Kvantitativní uvolňování“ (tedy neomezené generování nových peněz) probíhá v Evropě i USA, čísla na bankovních účtech se vrší (ale jenom na některých!), počty nul se zvyšují…. Jaký má vedle toho význam vydírat relativně drobné peníze z lidí?
Jde o to, že čísla na bankovních účtech jsou sice virtuální, ale přesouvají se podle nich skutečné majetky a skutečná práce.
To si třeba chcete koupi pozemek. Desítky let střádáte. A když na to přijde, tak vás snadno přeplatí bankéř, který má snadný přístup k těm generovaným čísílkům. Peníze jsou virtuální, změna majitele pozemku naprosto skutečná.
Totéž platí o práci. Člověk vykonává osm hodin denně svou profesi. Nejčastěji jako součást nějakého řetězce, na jehož konci je nějaký produkt. Pomocí složitého mechanismu zvaného „společenská dělba práce“ se jeho odpracované hodiny směňují za práci zemědělců, pekařů, řidičů, konstruktérů, učitelů, zdravotních sester a tisíců dalších profesí. Lidí, co musí dělat svou práci, aby náš pracovník mohl jíst, bydlet, svítit, oblékat se, dostávalo se mu lékařské péče atd. Na tom není nic objevného.
V rozumném režimu je tomu tak, že jeho odpracovaných osm hodin je vyměněno za 7,5 hodiny práce zmíněných profesí a zbývajících 30 minut si vezmou bankéři, politici a státní úředníci.
Jenže ono to může fungovat úplně jinak. Třeba tak, že z osmi hodin jsou dvě vyměněny za práci bankéřů, politiků a státních úředníků. Dalších šest se smění za práci vrcholových manažerů centrál v New Yorku, Amsterdamu, Frankfurtu a jinde (resp. za práci krejčových, číšníků, osobních trenérů, prostitutek a mnoha dalších, kdo pro ně pracují). A poslední hodiny zbude na všechny ty zemědělce, pekaře, řidiče, konstruktéry…
V praxi se to projeví tak, že dělník pracuje osm hodin, a nestačí to ani na základní potraviny a skromné bydlení. Ekonomové tvrdí, že to tím, že málo pracuje. Jenže kdyby měli ekonomové pravdu, pak by tento konkrétní dělník sice chudnul, ale bohatli by ti všichni zemědělci, pekaři, řidiči, konstruktéři, zdravotní sestry…
Když chudnou všichni, znamená to, že jsou ze systému odsávány pracovní hodiny. Buď tím, že všichni dělají něco zbytečného nebo tím, že jsou tam nějací příživníci.
O to se tady hraje. Jak se budou přesouvat majetky a jak se budou směňovat odpracované hodiny. Akciové přesuny i číslíčka na účtech mohou být jen virtuální. Ale to, jestli mzda člověka pokryje jeho životní náklady, to je zatraceně konkrétní.
A je pak už vlastně jedno, zda tomu říkáme zdanění, korporátní zisky či jakkoliv jinak.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
