Pan Benda svým výrokem o „polovičním Japonci a Slovákovi" v embryonální vládě střelil pořádně do keře, komentuje Jiří Jaroš-Nickelli.. 

Urazil de facto dva národy a vyvolal dojem „nepatřičnosti takových etnických jedinců" do řízení věcí veřejných v tomto státě. Chucpe anobrž sprosťárna.

Jiří Jaroš-Nickelli: Vnesme do tzv. turkokauz trochu českého humoru

Tam jsme se naposledy dostali v jistém režimu zvaném protektorát (Čechy posměšně „protentokrát"). Tam byli na prvním nesesaditelném místě tzv. „árijci" zvaní režimem „Übermenschen", když protektorátní Češi, Židé, Romové, Poláci  patřili k poníženým „Untermenschen". Pan Benda si zřejmě vůbec neuvědomil, co mu z jeho podvědomí vylétlo z úst. Nicméně, kdyby to jeho podvědomí nereflektovalo, takový výrok, navíc ve veřejném prostoru, by nemohl zaznít!

Fantastická ovšem byla reakce spoludebatérů. I když to někteří negativně komentovali, nikdo z nich nevyvodil žádné morální korektivum, které by pana Bendu postavilo mimo  debatní ring.
 

V naši společnosti se rozmohlo sprosťáctví ve vztahu k etnickým skupinám, a je podporována nenávist zejména ke Slovanům. Zažili jsme to již jednou v době tzv. 78denní války NATO proti Jugoslavii (srbsky „78 dana rata"). Bují tu vedle antislavismu, dnes vypjatého antirusismu,  zejména antisemitismus, a to i bez ohledu na válku v Gaze.

Právem někteří naši komentátoři ukazují, že Evropa všeobecně, a naše zem zvláště, HNĚDNE. Ať jde o útoky na Židy, Romy nebo na Čechy, Slováky a Slovany obecně.

Člověk by myslel, že to, co jednou kodifikoval Norimberský soud, zůstalo morálním a politicko-společenským imperativem do budoucnosti. Dnešní realita ukazuje - pravdou je opak. 

Možná, že pan profesor Keller trefil hřebík problému na hlavičku, když jednou napsal skvělý výrok: „Když měšták neví, kudy kam, fašizuje".