Roček: Paralela mezi USA a úpadkem Říma je zbytečná

politika

Dnešní krutá politicko – válečnická psina nepotřebuje paralely. Je úžasná. Přitom se teprve rozjíždí!

Roček: Paralela mezi USA a úpadkem Říma je zbytečná
František Roček, publicista
12. června 2023 - 08:13

Na různé aspekty tohoto srandovního dění poukázal např. v Prvních zprávách 11. 6. 2023 Petr Markvart, když uvedl: „Svět prochází závěrečnou fází přípravy na změnu globálních systémů - ekonomických, finančních a bezpečnostních…“ K tomu bych měl pár poznámek, ozývá se publicista František Roček v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

V člověčenském dumání každý stát, pokud dosáhnul určité „imperiální“ velikosti je srovnáván s Římskou říší. Jde o politickou módu, protože vzpomínka na velký Řím v sobě obsahuje memento mori - pamatuj na smrt. Velikost Římské říše je orámována jeho úpadkem.

To platí též o Rusku, Číně a USA, a platilo poněkud dříve o Velké Británii či Francii. Můžeme srovnat historii úpadku Římské říše s tím, co se děje nyní? Nejvíce se píše o USA: Spojené státy jako globální impérium skončily.

„… Globální americké impérium se zmenšuje. A když se vrátí ke svým hranicím, není jisté, že jejich stát ve své současné podobě přežije. No, dojde ke kontrakci americké hegemonie... Další fází je kolaps Spojených států. Existují problémy na všech úrovních – na regionální, psychologické úrovni, na úrovni infrastruktury, na úrovni světonázoru. Dokonce i jednotlivé státy jsou rozděleny. Ideologicky a mentálně…“ řekl na toto téma např. v ruském rádiu "Komsomolskaja pravda" koncem března 2023 analytik, spisovatel a šéfredaktor webu "Alternativa" Andrei Vajra.

V podstatě jde o obecně ruský pohled zatížený nenávistí v rámci americko – ruské války na Ukrajině. Ale v obecné rovině odpovídá stínům budoucnosti.

Američanovo tušení

Zbygniew Brzezinski považovaný za šedou eminenci americké zahraniční politiky v poslední kapitole knihy „Velká šachovnice“ (s. 211 českého vydání) píše: „Amerika … je zřejmě i poslední vpravdě globální supervelmocí… Podle některých odhadů lze tvrdit, že na konci tohoto desetiletí bude na Ameriku stále připadat alespoň 20 % světového hrubého domácího produktu… Ale tato hodnota se pravděpodobně sníží na 10 – 15 % kolem roku 2020, kdy ostatní mocnosti – Evropa, Čína, Japonsko – zvýší svůj relativní podíl na víceméně americkou úroveň…“

Výkon HDP si USA drží i po roce 2020 nad 20 bilionů dolarů ročně, u ostatních silných států (mocností) stoupá pomaleji než Brzezinski předpokládal, až na Čínu, která USA tvrdě dotahuje. Problém je, že USA mají na rozdíl od jiných států také obří dluh. Do roku 2022 činil dluh USA 24 bilionů dolarů, což se rovná 95% HDP. Americký dluh prudce roste, a proto americká administrativa v roce 2023 musela řešit dluhovou krizi.

Západní kritici, jako třeba Jeffrey D. Sachs, profesor na Kolumbijské univerzitě, jenž je ředitelem Kolumbijského centra pro udržitelný rozvoj, a působil jako zvláštní poradce tří generálních tajemníků OSN, vidí lék na obří dluh: Zastavit z vlastního rozhodnutí administrativy USA americké války a seškrtat obří vojenské výdaje.

Pesimismus šedé eminence

Brzezinski viděl vyhlídky USA jako mocnosti bledě: „…kulturní změny v Americe zřejmě nebudou v souladu s trvalým vykonáváním imperiální nadvlády v pravém slova smyslu, neboť to vyžaduje vysoký stupeň ideové motivace, intelektuální angažovanost a živé vlastenecké cítění. Avšak hlavní proud americké kultury se stále víc upíná na masovou zábavu, v níž naprosto převažují témata orientovaná na osobní hédonismus a na únik od společenské zodpovědnosti…“ (s.213)

Co z toho vyplývá? Brzezinski odpovídá: „… Pro bohaté země, krocené jejich sebezničující technologickou kapacitou i vlastním zájmem, představuje válka luxus, který si v jejich očích mohou dovolit jenom chudé národy tohoto světa…“ (s.214)

Do jisté míry koresponduje pohled Brezinského s přáním, které vyslovil Rus Andrei Vajra: „Další fází je kolaps Spojených států. Existují problémy na všech úrovních – na regionální, psychologické úrovni, na úrovni infrastruktury, na úrovni světonázoru.“  

Koncem 90.tých let 20. století administrativa USA k udržení moci potřebovala, aby se v budoucnu vliv NATO rozšířil i mimo evropskou působnost aliance. Vyplynulo to z jednání aliance o nové strategické koncepci. Článek pojednávající o tomto fenoménu (Lidové noviny, 26. 4. 1999) měl příznačný titulek: „Summit: NATO se chce stát světovým četníkem“.

Tato snaha USA kulminovala, až dosáhla americko – ruské války na Ukrajině, a konfrontační politiky s Čínou, a otevření „poradní“ kanceláře NATO v Japonsku.

Sílí podezření mezi akademiky západních států, politiky a řadou bývalých bezpečnostních odborníků, kteří již mimo službu vyslovují své vlastní názory, že USA se snaží za každou cenu a za cenu špinavostí co nejvíce mocensky oslabit své rivaly – Rusko a Čínu. Proto do konfrontace zapojily ukrajinské nacionalisty a tzv. západní státy jako své sluhy. Pro oficiální politiku USA, EU, natož fialové hlavy české vlády, to je kacířské zostouzení.

S vládní politikou USA a jejich kamarádů nesouhlasí osoby, které již nejsou na výplatní listině státní administrativy a z psychologického hlediska se již rozhodují podle vlastní úvahy. Jiné osoby, které opustily státní službu, se naopak zapojují do podpory (samozřejmě ne zadarmo) a propagování oficiálních vládních a korporátních názorů militantního charakteru.

Jde skutečně o zoufalou snahu USA? Racionálnější je popis bez politikářského pohrdání USA. Zajímavé je, že snaha o udržení moci za jakoukoliv cenu do jisté míry odpovídá povzdechu Brzezinského v poslední kapitole knihy „Velká šachovnice“:
„… stručně řečeno, cíl politiky Spojených států rozhodně musí být dvojí: udržet dominantní postavení Ameriky alespoň po další generaci, nejlépe ještě o něco déle, a vytvořit geopolitický rámec, jenž by umožňoval vstřebávat nevyhnutelné otřesy i napětí sociálně – politických změn a z něhož by se zároveň vyvíjelo geopolitické jádro společné zodpovědnosti za mírové vedení světa. Prodloužení etapy postupně narůstající spolupráce s euroasijskými partnery, kterou by Amerika stimulovala i řídila, může také napomoci přípravě podmínek směřujících ke zdokonalení existujících a rychle zastarávajících struktur Organizace spojených národů…“ (s.216)

Citace je samozřejmě v propagandistickém nálevu, ale zcela racionální je názor Brzezinského: „…udržet dominantní postavení Ameriky alespoň po další generaci, nejlépe ještě o něco déle, a vytvořit geopolitický rámec, jenž by umožňoval vstřebávat nevyhnutelné otřesy i napětí sociálně – politických změn…“                               



Mezinárodní řád jako mezinárodní zmatek

Termín mezinárodní řád je na pomezí mystifikace. Lze ho popisovat jakkoliv. Viz: „Rusko (a Čína) ztělesňuje multipolární světový řád, v němž je Západu přisuzována role pouze jednoho z regionů, jednoho z pólů, bez důvodu vnucovat svá kritéria a hodnoty jako něco univerzálního…“ a jako protipól „…Moderní západní liberální globalismus, samotná atlanticistická civilizace, její geopolitická a geostrategická platforma ve formě NATO a nakonec samotný unipolární světový řád je vyvrcholením historického "pokroku", jak je dešifrován samotnou západní civilizací…“, píše ruský autor (1. 6. 2023, Alexander Dugin, www.thepostil.com/ukraine-as-a-field-of-armageddon/)

V severoamerické a tzv. západní literatuře se objevuje až nepochopitelně obecný termín „mezinárodní řád založený na pravidlech“, aniž by se člověk dozvěděl, o jaká jde pravidla. Viz např.: „…Satoru Nagao, pracovník Hudsonova institutu v Tokiu, stávající situaci a výzvy v oblasti Indo-Pacifiku (hodnotil) a …zdůraznil nutnost zachovat stávající status quo a respektovat mezinárodní řád, založený na pravidlech a zákonech…“ (článek „Rostoucí význam Indo-Pacifiku“, 2. 6. 2023, sinopsis.cz)

Vzato doslova (tedy ad absurdum) Satoru Nagao vlastně řekl, že je třeba vést neustále konflikty (čili zachovat stávající status quo) a respektovat řád, ve které si jdou různí mocenští aktéři po krku. Protože každá mocenská oblast má své zákony a pravidla. Až tak absurdní je politologicko – mystifikační mluva Japonce Satoru Nagao, pokud se jeho slova vyloží až otrocky v souladu s momentální praxí.

Zajímavé je, že kritici USA, čili klub přátel Ruska a Číny, islámští političtí kazatelé, i politicky relativně neutrální odborníci, říkají to samé: neoliberalismus se přežil a USA hledají jak se vyrovnat s novým pořádkem.

Islámský Turek Abdullah Muradoğlu v tureckých novinách (yenisafak.com) v komentáři „Nový konsenzus pro novou éru...“ z 30.5. 2023 napsal:  
„…Politicky neoliberalismus zahrnoval priority, jako je co největší liberalizace obchodu co nejvíce, snížení veřejných výdajů, privatizace státních ekonomických podniků, deregulace trhu a odstranění právních překážek volného pohybu kapitálu. Neoliberalismus, určující ideologie mezinárodního ekonomického systému kontrolovaného Spojenými státy, byl v posledních 30 letech považován za posvátný text….

S podporou Spojených států byla do tohoto globálního systému zahrnuta i Čína. Američané věřili, že globální systém promění Čínu na liberálně-politickém základě. V důsledku toho, že Čína přilákala významnou část americké produkce, se průmysl v centrálních oblastech Spojených států zhroutil. V posledních 20 letech čínská ekonomika neustále rostla a dosáhla rozměrů, které mohou konkurovat Spojeným státům… Američané nakonec považují vzestup Číny za "existenční hrozbu…

…Joe Biden pokračuje v obchodních válkách s Čínou, které zahájil Donald Trump. Ve skutečnosti Biden tuto válku ještě zintenzivnil. Bidenova administrativa podpisem rozhodnutí, která zvyšují celní sazby na ochranu a posílení domácí produkce, vyvolala obavy i mezi západními spojenci…

V tureckém článku je dále uvedeno: „Spojené státy chtějí samy stanovit pravidla nového globálního systému. Na druhé straně na pozadí "nové studené války" s Čínou existuje záměr rozdělit svět, který se stal multipolárním a multilaterálním, na dva póly mezi Spojenými státy a Čínou, stejně jako za staré studené války, a vytvořit bipolární mocenskou rovnováhu…“

Na otázku „Co tedy uděláme?“ turecký autor článku nezná odpověď.  

Zoufalá snaha o kotrmelec a piruletu zároveň


Odpověď neznají ani v USA, kde analytici pociťují, že nemalá část světa se začíná od USA odtahovat. Proto udělali bleskový kotrmelec a zároveň se snažili o líbivou piruletu, čehož si dokonce všimli i v Čechunii (např. 8. 6. 2023, v článku na a2larm.cz). Článek lze shrnout do několika vět: Jake Sullivan, poradce pro národní bezpečnost, a také  jeho šéf Joe Biden, oznámili konec americké neoliberální zahraniční politiky a vytvoření nové zahraničněpolitické doktríny, která bude globálně spravedlivější. Tento obrat je spojen s utvářením novodobé skupiny „nezúčastněných“ zemí v mezinárodním systému. Nicméně, bude obtížné tuto rétoriku proměnit v realitu kvůli tlaku lobbistických skupin.

Administrativa USA chce najednou ukázat, že jí rostou ze zadku andělská křídla. Citujme: „…Jake Sullivan v projevu z konce dubna oznámil, že éra americké neoliberální zahraniční politiky skončila… uznal souvztažnost mezi touto politikou, zvyšující se nerovností a erozí demokracie. V projevu také zaznělo, že finanční trhy by měly fungovat ve prospěch lidí a nikoli naopak. Spojené státy tak chtějí podle Sullivana přijít s novou zahraničněpolitickou doktrínou, která bude globálně spravedlivější i pro země mimo Západ, pro klima nebo práva zaměstnanců… Dosavadní „Washingtonský konsensus“ přitom spočíval v politice prosazující naopak snižování daní, deregulaci, privatizaci na úkor veřejných služeb a liberalizaci ekonomiky…“, citujeme a2larm.cz.

Je doslova komické, že administrativa USA najednou kritizuje sebe samu a říká o sobě to, co říkají její kritici. Tak velká je náhlá snaha zalíbit se chudým a rozvojovým zemím tzv. Jihu.

Indický pohled z neutrálního závětří


Rameš Thakur (vedoucí vědecký pracovník Brownstone Institute a bývalý náměstek generálního tajemníka OSN a emeritní profesor na Crawford School of Public Policy, Australská národní univerzita) je v relativně neutrální pozici. V článku „Rozpad liberálního mezinárodního řádu“ (2. 6. 2023, www.brownstone.org/articles/fraying-liberal-international-order/) napsal: „… Již několik let mnoho analytiků komentuje blížící se zánik liberálního mezinárodního řádu založeného na konci druhé světové války pod vedením USA… Jak se těžiště světových záležitostí přesunulo do Asie a Tichomoří s dramatickým vzestupem Číny po žebříku velmocenského postavení, vyvstalo mnoho nepříjemných otázek o schopnosti a ochotě západních mocností přizpůsobit se sinocentrickému řádu…“

Důležité je Thakurovo upozornění: „…Návrat ruské otázky jako geopolitické priority byl také doprovázen rozpadem téměř všech hlavních pilířů komplexu globální kontroly zbrojení smluv, dohod, ujednání a praktik, které podporovaly stabilitu a přinesly předvídatelnost do vztahů hlavních mocností v jaderném věku.

Lze to interpretovat i tak, že sankce přecházející v blokádu Ruska ze strany USA a jejich sluhů z EU, to vše ukázalo, že nelze důvěřovat dohodám a závazkům ze strany Západu.

„Západ pod vedením USA se ocitá odtrženější od starostí a priorit zbytku světa než kdykoliv jindy od roku 1945...,“ uvádí Thakur.  

Čeho se obával Brzezinski (knihu „Velká šachovnice“ vydal v roce 1997), a v co doufají Rusové (viz Andrei Vajra), o tom se zmiňoval i Thakur: „...Globální vůdcovství USA je ochromeno také nekontrolovatelnou domácí dysfunkčností. Hořce rozdělená a roztříštěná Amerika postrádá nezbytný společný cíl a princip a nezbytnou národní hrdost a strategické směřování k uskutečňování robustní zahraniční politiky… Válka upevnila jednotu NATO, ale také zdůraznila vnitřní evropské rozpory a evropskou závislost na americké armádě…“

Ani Thakur nevěští, že by se chtěla stát Čína tvrdým hegemonem: „… Místo aby Čína usilovala o světovou nadvládu svržením současného řádu, říká Rohan Mukherjee ve Foreign Affairs, sleduje třístupňovou strategii. Spolupracuje s institucemi, které považuje za spravedlivé a otevřené (Rada bezpečnosti OSN, WTO, G20), a snaží se reformovat jiné, které jsou částečně spravedlivé a otevřené (MMF, Světová banka), přičemž z obou těchto skupin získala mnoho výhod. Vyzývá však třetí skupinu, která je podle ní uzavřená a nespravedlivá: režim lidských práv…“

Srovnání s Římem je zbytečné


Pohled Brzezinského - fanouška mocenské dominance USA, ruská jízlivost, islámské intelektuální pohrdání Amerikou a indický racionální nadhled, všichni svými slovy říkají téměř to samé. To naznačuje, že historické paralely mohou být nanejvýše teatrálně obecné, tedy zbytečné – jako srovnání úpadku Říma se situací USA.

Pro nás v Čechůnii a v celé EU je zlé, že místo, abychom z americko-ruské války profitovali, naopak jsme stahováni do ekonomických ztrát, které si USA kompenzují prodejem plynu a prodejem drahých zbraňových systémů pitomcům z EU/NATO. Viz hloupý čechůnský nákup předražených stíhaček F-35 místo osvědčených lacinějších a univerzálnějších švédských Gripenů.

Téměř sedmdesát let jsem čekal na nějaký pořádný bordel. Konečně jsem se dočkal! Věřím, že bude ještě hůř.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)



43-8974200277/0100

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX





Anketa

Kdo podle vašeho názoru rozděluje společnost a šíři nenávist?