V týdnu, ve kterém se v Praze konal festival (naštěstí už nikoliv „Pochod hrdosti“) Prague Pride, politolog Lukáš Jelínek ve svém sloupku nazvaném „Svatba“ (Právo 9.8) uvedl, že prý „není na škodu, mluví-li se jeden týden v roce o těchto věcech detailněji“. Odhlédneme-li od toho, že o „těchto věcech“ se detailně mluví již dlouhou dobu a asi i nadále bude, protože Poslanecká sněmovna již patrně nebude projednávat navrhovanou novelu občanského zákoníku, která by současný hit skupin LGBD+, totiž „sňatek pro všechny“ měla vložit do našeho práva, lze s tím souhlasit. Ovšem s tou výjimkou, že se budeme vzájemně naslouchat a nebudeme do nekonečna ( nechci napsat přímo „do zblbnutí“) opakovat stále stejné mantry. Tak Lukáš Jelínek si klade otázku proč vlastně politici „nepoloží mezi sňatkuchtivé dvojice rovnítko“, když prý nejde o nic jiného “dorovnávat znevýhodnění v občanském životě“. Opravdu? Tak hrubé zjednodušování problému je jen na škodu věci, zejména když zdaleka není obecně sdíleno. V Lidových novinách 5.8 napsal v této souvislosti Karel Oliva že „ jde o nárok sexuálních menšin na násilnou a shora nařízenou změnu významu slova „manželství“ a mnozí mu dali za pravdu. Neplyne již z jazykového rozboru tohoto slova, že jde o spojení muže a ženy?
Karel Schwarzenberg v obsáhlém rozhovoru v sobotním Právu 14. 8. k tomu řekl toto: „ Homosexuálové by měli mít stejná práva jako ostatní, ale nevidím důvod, proč bych měl označit psa jako foxteriéra, když je to jezevčík nebo pojmenovat růži tulipánem“. A přesně o tohle nyní jde: o pouhou snahu o stejný název pro odlišné věci, nikoliv o nějaké právo!
Copak ale homosexuálové snad nemají stejná práva jako ostatní? Stěžují si na to, že jim registrované partnerství nezaručuje možnost vytvoření společného jmění, vzájemné zastupování, dědění, získávat informace o zdravotním stavu a kdo ví co ještě. Ale odkdy jsou v demokratickém právním státě vztahy mezi občany utvářeny pouze zákonem a ne svobodnou smluvní volností? To si nikdo nepovšiml, že počet heterosexuálních manželství stále klesá a přesto tito lidé bez uzavření manželství žijí spolu, mají děti, vytvářejí rodinu? A žádný zvláštní zákon a oficiální „sňatek“ k tomu nepotřebují. Proč jej potřebují homosexuálové?
Navíc jde o špatný návrh novely občanského zákoníku. Výčtem právních vad bych mohl popsat celou stránku tak jen ty do očí bijící. Pokud se zde v § 655 dosud stanovilo, že .:“ . Manželství je trvalý svazek muže a ženy…..“ má toto ustanovená být pozměněno tak, že: „ Manželství je trvalý svazek dvou osob“ . Ale proč jenom dvou? Pokud je hlavním smyslem tohoto svazku to, že se lidé mají rádi a chtějí žít spolu, pak asi na počtu tak nezáleží. Není nakonec diskriminace ?
Kuriosní změna je pak navrhována např. v § 29, který se týká změny pohlaví. Dosud se zde stanovilo, že : „ Změna pohlaví nemá vliv na osobní stav člověka, ani na jeho osobní a majetkové poměry. Manželství nebo registrované partnerství však zaniká“. Nyní se navrhuje slova „ manželství nebo“ vypustit. Což znamená, že pokud by jeden z manželů změnil své pohlaví, zůstávalo by manželství nadále platné. Pocity druhého z manželů si v praxi každý jistě dovede představit a o ochraně jeho práv nemluvě….
A konečně: opravdu chceme práva dětí zlikvidovat jen proto, že si nepočetná hlasitá skupina přeje pro své soužití nepatřičný název? Článek 7 Úmluvy o právech dítěte (zák. č.104/1991 Sb.) totiž stanoví:, že každé dítě má právo znát své rodiče. a obecně je přijímána skutečnost, že od své zletilosti právo, bude-li si to přát, znát své biologické rodiče. Vzít mu toto právo znamená bagatelizovat genetický vklad řady generací. A vůbec zde nejde Jelínkovo „dorovnání znevýhodnění“, ale o ochranu, srozumitelnosti a přehlednosti právního řádu. Je totiž zásadním omylem předkladatelů návrhu domnívat se, že jeho přijetím by se vytvořil jeden právní institut „manželství“, který by se vztahoval na všechny a jehož ustanovení by také všechny zavazovalo. Pravý opak je totiž pravdou. Manželství pro všechny je iluze, neboť vždy budou existovat různé okolnosti a možnosti soužití lidí, .kteří jsou si rovnocenní, ale nikoliv stejní. Růži netřeba nazývat tulipánem…
Ve svém již zmíněném rozhovoru říká K. Schwarzenberg: „Manželství je hodnota sama o sobě, je to spojení lidí, kteří chtějí založit rodinu. Není to partnerství“.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
