Tím asi nejpodstatnějším je její doložitelné zpronevěření se základnímu úkolu (českých) zpravodajských služeb, kterým je podle zákona č. 153/1994 Sb. „... získávání, shromažďování a vyhodnocování informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu České republiky.“
Zda a nakolik BIS skutečně plní tento úkol ve prospěch naší země asi nejlépe dokládá ocenění jejího šéfa medailí americké CIA. A protože symbolika hraje v mezinárodních vztazích (včetně prostředí zpravodajských služeb) významnou roli, není rozhodně nezajímavé, že Koudelkův metál nese jméno po Georgovi Tenetovi, který šéfoval CIA v době, kdy se podílela na přípravě podvržených důkazů o existenci chemických zbraní v Iráku. V roce 2003 jimi zuřivě hájil tehdejší ministr zahraničí USA Colin Powell v Radě bezpečnosti OSN nutnost americké invaze do této země. Pikantnost tohoto detailu vystupuje do popředí v kontextu s kauzou Vrbětice, a je prakticky jisté, že jak premiér Babiš, tak prezident Zeman si tuto souvislost velmi dobře uvědomují.
Na důvěryhodnosti řediteli nepřidává ani stále nápadnější snaha BIS okopávat kotníky vládě a premiérovi, kterému, stejně jako prezidentovi, má ze zákona povinnost poskytovat věcné a objektivní informace, ani naprosto nepřípustné snahy zasahovat nejen do politiky, ale i do toho, co se má či nemá učit ve školách, vydávání „veřejných zpráv o činnosti“ této už z principu „tajné“ služby, úniky utajovaných informací do médií (kauza „kufr s ricinem“ a další), nebo zcela absurdní úlety typu již zmíněných Vrbětic.
Je až fascinující sledovat argumenty, kterými se snaží zdůraznit svou podporu Koudelkovi „vybraní“ opoziční poslanci (a poslankyně) z řad ODS, Pirátů, nebo Top 09. Ti se sice pyšní členstvími v různých parlamentních komisích, souvisejících tu s hybridními hrozbami, tu přímo s BIS, ale jejich výroky svědčí nejen o neschopnosti pochopit podstatu fungování zpravodajských služeb a jejich skutečný význam pro bezpečnost ČR, ale především o ideologické zaslepenosti, která je u lidí, působících na rozhraní mezi těmito službami a občany naprosto nepřípustná a sama o sobě je zásadní hrozbou pro budoucnost našeho státu.
Úlety pisálků, kteří tato moudra skládají a snaží se je křečovitě interpretovat tak, aby vyzněla antibabišovsky a antizemanovsky, jsou už jen třešničkou na dortu této podivné kampaně. Snaží se vytvořit jakýsi dojem, že vláda vlastně nemá právo odvolat „profláknutého“ šéfa státní instituce, o jehož schopnostech má (oprávněné) pochyby. Šéfa, který zdánlivě vyhovuje prakticky všem – USA a „spojencům v NATO“ svou loajalitou a ochotou plnit vše, co jim na očích vidí, Rusku a Číně svou snadnou čitelností a předvídatelností – s jedinou výjimkou, z mého pohledu však velmi podstatnou. Tou výjimkou je Česká republika, její bezpečnost a ekonomické zájmy.
A přesně to je také důvod, proč na rozdíl od věčného poslance Marka Bendy doufám, že se pondělní schůzka Zemana a Babiše uskuteční a padne na ní rozhodnutí o konci Koudelky v čele BIS. Vsadil na špatného koně a rozehrál vysokou hru, na níž neměl a nemá. Ale nejspíš o něj nemusíme mít strach - za věrné služby se mu určitě dostane dostatečně teplého místa, aby nemusel třít bídu s nouzí.
(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)
