Autoři této teorie vycházejí z přesvědčení, že muž zabije ženu nikoli z vášně, ale proto že je v podstatě misogyn, tedy nenávidí ženy. Femicida označuje vraždy žen, jejichž motivem je prý pouze to, že jsou ženami.

Každá nová teorie podobného ražení je průšvih. Jakmile se objeví přání, že bychom měli dále a lépe prohlubovat práva menšin či utiskovaných pohlaví, nejen ženských, ale i těch nespočetných dalších, okamžitě se toho chytne pár věrozvěstů „lepšího světa“. A ti logicky dospěli k přesvědčení, že je třeba proti pohlavní hanebnosti vydat příslušné zákony. Žijeme totiž v době, kdy musíme mít zákon a vyhlášku úplně na všechno. Ráno se někdy bojím otevřít oči a spekuluji, zda neporuším něco, co bylo přes noc nově nařízeno nebo zakázáno.

Za femicidu by měly být podle autorů téhle koncepce přísnější tresty. Tedy, pokud muž zabije ženu, měl by být potrestán přísněji, než pokud zabije muže. Proč ne, to ještě zní zdánlivě logicky. Ale co když žena zabije muže? A to nemluvím o tom, jak se vypořádat se zločinem, pokud žena zabije ženu, protože i žena může nenávidět jiné ženy. Je to stále ještě femicida?

Věřte tomu nebo ne, ale středověké trestní právo v podstatě femicidu znalo. Pokud někdo ublížil ženě (míní se tím násilí, tedy znásilnění, těžké zranění či zabití), pak býval obvykle trestán přísněji, než když se násilí dopustil na mužích. Tohle ustanovení vycházelo z logické podstaty práva, že musí chránit slabší před silnějšími. Žena je bytost slabší, a proto zaslouží větší péči a ochranu.

Jenže středověké myšlení nebylo tak jednoplánové, jako dnešních genderových odbornic. Každý jedinec si musel ve středověku svůj společenský status zasloužit. Žena byla chráněna nikoli proto, že byla abstraktní ženou, ale proto, že byla skutečnou či potenciální matkou. Lidé ve středověku chápali, že mateřství je klíč k budoucnosti. Proč byla symbolem víry Panna Maria? Protože byla matkou, symbolem mateřství a ochrany dítěte. Muži ženy ctili a chránili proto, že symbolizovaly lásku a odvozeně mateřství. Proto středověké právo chránilo úzkostlivě ženy, neboť tím chránilo i budoucí potomky.

Dnešní genderový pohled na svět říká, že mateřství ženu obtěžuje, protože má jiné důležitější poslání, a tím je svoboda jejího „já“. Mnoho žen spojuje své postavení ve světě nikoli s mateřstvím a touhou pečovat o děti, ale s ambicí vyrovnat se mužům – pracovně, společensky, jménem bez „-ová“, a ty nejzvrhlejší dokonce i tím, že budou mít s muži společné toalety, aby se neurážela jejich odlišnost.

Má-li být podle genderových odbornic žena rovna mužům, pak musí být rovnost ve všem. Zabije muž ženu? Přísný trest! Zabije žena muže? Přísný trest. Femicida a maskulinicida jsou stejné prohřešky, máme-li si být rovni. Ovšem pozor. V obou takových případech bude muset soud dokázat, že šlo o zabití kvůli nenávisti k pohlaví, nikoli z jiného důvodu. Pokud tedy řidič porazí na silnici ženu, bude se zvažovat, zda to bylo z nepozornosti či z nenávisti k ženství. Ale kdybychom tohle začali rozebírat, byl by to spíš příspěvek do humorného Dikobrazu. Každé zabití je ovšem velmi vážná věc. Takže to vypadá, že ten černý humor do toho spíš vnášejí ti (nebo ty), které femicidu jako nový vynález navrhují.

Žena si zaslouží zvýšenou péči a ochranu jen tehdy, pokud se jako žena chová. Pokud plní své základní mateřské poslání. Pak je třeba ji hýčkat, nosit na rukou, obdivovat ji a chránit jako poklad. Třeba i zákonem. Pokud však chce být mužem, pak pro ni musí platit stejné zákony jako pro muže.

Všem ženám, které chápou, že jsou ženami, přeji hodně radosti a štěstí v přirozenosti, která nám byla dána.