Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„No, vzpomínáte zřejmě na tu epizodu bitvy u Hradce Králové, o které nám vyprávěl náš profesor František Červinka, který se zabýval dějinami českého národního hnutí a nacionalismu 19. století. Popisoval jakousi hru ze začátku 20.století, ve které se čeští vojáci po prohrané bitvě u Hradce Králové někde na hřbitově dohadují na jakou stranu a ke komu se mají po té bitvě přiklonit. Jestli se mají vrátit zpátky do císařova Rakouska, do Rakouské monarchie, anebo se přidat k Pruskému království a bojovat na straně toho, kdo je mocnější. Nakonec se rozhodnou, že budou Rakušany, rozdají si zbraně a střelivo, vrhnou se do posledního boje a v něm hrdinně padnou.
Prvnizpravy.cz - Zdeněk Zbořil: Kdo je ten nejlepší?
Hrálo se to na Národním divadle, bez velkého úspěchu a nějaký recenzent, tehdy velmi známý, se nad tím zamýšlí a ptá se, proč se ta hra jmenuje „Česká tragédie“. Když nad tím tak uvažuje, ptá se, jestli to není česká komedie. Nakonec dochází k názoru, že je to česká tragikomedie a František Červinka k tomu s nadsázkou dodává „…protože jsme byli národ s dvěma žerděmi na prapory vždycky, a dodnes tomu tak je,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Co visí na druhé žerdi…
„Pražský hrad je toho, a nejen dnes, nejlepší ukázkou. Nemůžeme vyvěsit jen jeden prapor, ale musíme mít vždy alespoň dva. Když se podíváme na dobu nejsoučasnější, tak samozřejmě Hrad má také ty dvě žerdě, každá pražská tramvaj jezdí se dvěma žerdičkami se dvěma praporky. Kdysi jsme měli tu rakouskou, nebo vlajku Rakouské monarchie, a naše byla červená a bílá, to měla být, poctivost a síla. Potom jsme ctili vedle vlajky československé francouzskou revoluční trikoloru. Byla celých dvacet let symbolem nerozborného československo-francouzského přátelství, které skončilo Mnichovem. Potom se objevily na čestném místě prapory Velkoněmecké třetí říše, pak Sovětského svazu, příležitostně doplňované nebo nahrazované trikolorou. Když ne na žerdích, tak alespoň na klopách a symbolizovaly mírný odboj v mezích zákona. Dnes je ta druhá žerď ozdobená alespoň vlajkou Evropské unie, i když to vlastně žádná státní vlajka není. Ale když už máme tu druhou žerď… A zase je to součást české tragikomedie a výzva k poslednímu boji. Až do nového probuzení a vystřízlivění.
Jestli se to někdy změní, netroufnu si odhadnout. Ale spíš bych řekl, že ne, že to co závidíme Maďarům a nebo Polákům je, že si umějí ctít a vážit svých státních vlajek a podobných symbolů. U nás to dokážou někteří lidé jenom na hokejových nebo fotbalových stadionech nebo na protivládních demonstracích. A tak se zdá, že se ta naše tragikomedie bude opakovat do konce existence této země, a že zase e musí objevit noví vlajkonoši, se kterými půjdeme vřad a vpřed a s nimi přemýšlet, jaký to vezme směr,“ dodává Zdeněk Zbořil.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
