Nejen k těmto událostem vystoupil slovenský premiér Eduard Heger a vyzval lidi ke komunikaci, aby společnost začala spolu více komunikovat.
Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„To jsou jednak dvě smutné události a lidé na Slovensku si najednou vzpomínají na všechny souvislosti s tragédiemi ke kterým došlo v minulosti. Myslím tím vraždu novináře Kuciaka a jeho partnerky, se vším co potom následovalo. Tentokrát to je v podivném celospolečenským napětím, ve kterém hrají důležitou roli nejenom válka, vlastně už za hranicemi Slovenska, ale i ekonomická krize, pokud tak můžeme nazvat to, co se děje dnes ve světě. Jejich příčiny, zdá se, dodnes moc přesně neznáme, nevíme kdo a co bylo spouštěčem této krize, kdo na tom vydělává a kdo záměrně tuto krizi prohlubuje,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
K projevu Eduarda Hegera…
„Na projevu a interview pana ministerského předsedy, o kterých si myslím, že byly mimořádné (bylo to vlastně vystoupení na tiskové konferenci), a obsah toho jeho projevu byl naléhavý a mimořádný. Doporučoval bych je dokonce lidem, kteří vystupují ve veřejném prostoru v České republice, ať už jsou to ministři, poslanci nebo starostové v Řeporyjích, a nebo dokonce soudci různých soudů včetně soudu ústavního, doporučoval bych jim, aby si ten projev nejenom přečetli, poslechli [ODKAZ], ale dal bych jim ho nejméně 10 krát, 20 krát, možná 50 krát opsat za trest, aby si uvědomili jak ta situace je, nejenom na Slovensku, vážná, ale jak se snadno může mutace objevit i v České republice.
Pan předseda vlády byl velice opatrný ve volbě slov, nesnažil se urážet znesvářené skupiny občanů rozděleného Slovenska, ale vycházel ze svého osobního příkladu a říkal, že od teď, od dnešního dne, se i on bude chovat jinak, aby se zášť a nenávist nestaly chorobou dnešního Slovenska. Já bych dodal dnešní společnosti v Evropě a Spojených státech, kde umírají lidé a malé děti v počtech vyšších než při bombardování na Ukrajině. Jeho výzva k tomu, aby se ne každý odlišný názor odmítal, abychom se snažili jeden druhému porozumět, ale nejenom jako politici, ale i jako normální občané, abychom byli k sobě ohleduplní a abychom věděli že spolu musíme žít a že spolu budeme muset nějakým způsobem vycházet. Došlo i na historické otázky na rok 1942 a 1944, ale prvoplánovitě to nebyla jenom kritika antisemitismu nebo nenávisti vůči gayům a homosexualitě a homosexuálním párům, ale byl to apel na lidství, kterého se podle jeho slov dnešnímu Slovensku, a já bych dodal v Evropě a možná i ve světě, nedostává,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Apel na společnost
„Ono se může zdát, že i v tomto ohledu je Slovensko daleko před námi a slovenská společnost o těchto problémech uvažuje na vyšší úrovni než u nás starosta v Řeporyjích nebo členové parlamentu, členové politických stran, lidé kteří mají velkou odpovědnost ve veřejném prostoru. Dokonce bych na tuto úroveň dokázal přiřadit i celou justici a ty nejvyšší soudní autority, které považují různé akce teroru, zastrašování, za umění nebo happening. A mně se dokonce zdá, že jsme na mnohem nebezpečnější cestě dolů než na Slovensku, a že ta zběsilá zlá vystoupení našich ministrů a ministryň, všichni naneštěstí už víme o koho se jedná, ale všichni ti, kteří třeba mluví a diskutují o válce a o odmítání názoru jiných lid, jiných etnik, jiných národností, tak ti všichni by se měli trošku nad tím projevem pana ministerského předsedy Hegera, bez ohledu na jeho politickou orientaci, zamyslet a odnést si z toho alespoň něco o vzájemné úctě a porozumění. I když v této době, zejména v tom pražském nenávistném prostředí, na to nevěřím,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
