Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„Je to zajímavé, jednak jde o sté výročí této události, jednak je tu ta zvláštní atmosféra, která vznikla díky tomu jak dopadly v Itálii nedávné parlamentní volby. V nich zvítězila strana, která je označována, podle mého názoru neprávem, za pokračovatele hnutí Benita Mussoliniho. Možná že by stálo za to podívat se i v našem mediálním prostředí trošku podrobněji nejenom na osobu a osobnost Mussoliniho, který začínal jako socialistický novinář v době, kdy byl vážně nemocný a nemusel do armády, v době kdy změnil svoje názory, radikalizoval se a po válce do rozbouřené Evropy a také neklidné Itálie, přišel s radikální změnou politického systému.
Někdy se zapomíná na to, že Mussolini nebyl nějaký ďábel od pána Boha, ale že byl inspirován k celou školou vynikajících italských sociologů, ale také umělců, kteří toužili nejenom po nějaké politické ale i všeobecné kulturní změně (neustálý pohyb, změna, salto mortale říkali někteří futuristé ještě před fašisty) a že ta jeho změna politických názorů konvenovala velké části italské společnosti,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Změna politického uspořádání po chaosu, vzniklém po skončení 1.světové války a příklad pro někoho dnes…
„Mussoliniho politický význam spočíval v tom, že vyhlásil jednoznačnou změnu politiky a státního uspořádání, pro které se mu politické strany zdály být nedostatečnou ochrannou italské veřejnosti a vyhlásil stát korporativního typu. A právě k tomu pochodu na Řím mu pomohla předcházející velká demonstrace, asi šedesátitisícová, a samotného pochodu se pak zúčastnilo už jenom asi třicet tisíc. Ale způsobilo to, že fašistické straně, fašistické falanze, byla předána moc sestavit vládu a změnit politický režim.
To, jak se později zaplétal Benito Mussolini víc a víc do kontaktů s nacistickým Německem je další kapitola, ale pravda je, že i v Německu, v chaotickém rozvráceném Německu, se hledala a nakonec našla vláda silné ruky, kterou představovala nejenom Národně socialistická německá dělnická strana a Adolf Hitler, ale také ti kteří ji podporovali, finanční kruhy, které taky usilovaly o „klid a pořádek“ německé hysterii propadající společnosti. A o „krizi demokracie“ mluvila tehdy celé Evropa.
Takže, když vzpomínáme na stoleté výročí „pochodu na Řím“, můžeme se také zamyslet nad tím, jestli někde, v některé zemi se i v naší době nebude opakovat nějaký nový pochod za absolutní mocí nebo za absolutní kontrolou politického typu uspořádání současné společnosti,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
