Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„Já si myslím, že už toho bylo řečeno a napsáno hodně, a že jenom někteří mladí lidé o tom dneska nevědí. A to zejména proto, že je to vlastně nezajímá. Ale ti starší, kteří si pamatuji nejenom ten slavný nebo neslavný proces se „spikleneckým centrem“ Rudolfa Slánského a spol., potom stejně podivné tzv. rehabilitace, ke kterým docházelo na začátku šedesátých let a později, tak přeci jenom si to vše mnozí uchovávají v paměti jako zvláštní událost, která neměla jenom omezený politický význam. Ale mohla mít i dosah mezinárodně-politický, jak je tato událost popisována a zmiňována v americké novinářské publikaci Tříštivý faktor. Podle ní to byl Stalinův komplot proti politikům zemím východní Evropy ve snaze připoutat je ke svému politicko-ekonomickému řízení, vedení a podřízení. Anebo také, jak se píše v práci Vladimíra Čermáka, šlo jen osobní pomstu za spolupráci s vznikajícím státem Izrael už od let 1946-1948. A to vše za více méně viditelného spiknutí (konspirace) anglo-amerických zpravodajských služeb,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Ráno místopředsedou vlády a večer ve vězení…
„Samotná událost je zajímavá jednak tím, že vlastně pro veřejnost byl z ničeho nic generální tajemník KSČ Rudolf Slánský jako místopředseda vlády vyznamenán vysokým státním vyznamenáním a ještě téhož dne byl zatčen a za rok, téměř na den, odsouzen se skupinou svých soudruhů a popraven. Trestů smrti bylo uděleno 11 ze 14 souzených odsouzených a proces byl teatralizován přímými přenosy ze soudní síně. Byl o něm natočen film, vznikla řada aktuálních i pozdějších legend, na kterých se podíleli pozdější kritici a disidenti komunistického režimu. Ještě po roce 1990 se na tyto události vzpomínalo prostřednictvím Slánského dětí, příbuzných popravených a dokonce v té nejnovější verzi, která se jmenuje Syn zrádce, což byl syn tajemníka Otto Šlinga, se jeho autoři vracejí k tomuto z jejich pohledu nezapomenutelné události. V této souvislosti vzpomínala a vyznávala se Vlasta Chramostová a zapomínalo se na ty, kteří přispívali k masovému šíření těchto příběhů a legend, aby mohli po letech zase a znovu „kráčet před řadami“.
Když byl Antonín Novotný jako tajemník strany, později prezident, kritizován, že postupoval příliš pomalu a opatrně v tzv. rehabilitacích, bránil se jednoduchým argumentem, že to byli „mlynáři“ (což bylo jedno z krycích jmen procesu a jeho obětí), kteří roztáčeli mlýny, které je potom semlely. A ještě v šedesátých letech 20. stol. se někteří pozdější disidenti obávali, že případná paralelní rehabilitace nekomunistů ´vyhodí socialismus do povětří´“.
Možná by se ani na tuhle nikterak velkou myšlenku, ale odpovídající skutečnosti s akurátní přesností, nemělo zapomínat, jako se někdy zapomíná na ty, kteří byli prvními nekomunistickými souzenými, odsouzenými a popravenými,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
