Co nám k tomu řeknete pane Zbořile?
„Jistě se bude hodně mluvit a vzpomínat na ten den, kdy vojska Velkoněmecké říše přepadla, v podstatě zákeřně bez vypovězení války, Polskou republiku a během několika týdnů a za paralelní akce sovětské armády Polsko zaniklo. Ten akt samotný o zahájení války byl vlastně potvrzen tím, že na rozdíl od situace v Československu v době Mnichova, tentokrát Francie a Anglie dodržela svoje závazky ze spojeneckých smluv a také odpověděla na přepadení Polska vyhlášením války Velkoněmecké říši. To že ta jejich akce na podporu Polska byla velmi umírněná, že se to komentovalo také tím, že Anglie potřebovala čas a že Francie nechtěla válčit, to jsou odpovědi, které si vymýšleli politici a potom různí historici a političtí komentátoři s velkým zpožděním,“ říká v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.
Polsko jako „spojenec“ Velkoněmecké říše….
„Je pravda, že Polsko zůstalo osamoceno a že snahy Polska o sblížení s Německem, ten známý Pilsudského Hitlerův pakt, který nebyl podepsán těmito dvěma pohlaváry, ale jaksi dvěma podřízenými úředníky ministerstva zahraničí obou zemí, ten se ukázal jako velmi nedůstojný obou těchto zemí. Německá strana nedodržela jeho ustanovení a polská strana, že věřila tomuto partnerovi. Pravda je, že když zemřel maršál Pilsudski, tak se v Berlíně konala velká tryzna, které se zúčastnil Adolf Hitler a nejvyšší pohlaváři Velkoněmecké říše, byl tam vystaven symbolický katafalk a ještě po Mnichovské smlouvě se Polsko vlastně zúčastnilo tažení na Těšínsko, ačkoliv nebylo součástí Mnichovských dohod, tak se prostě snažilo hrát jakousi roli potenciálního spojence, ale to bylo v době, kdy k tomu vlastně už nemohlo dojít, kdy už dávno byly připraveny plány na přepadení Polska, už dávno byly připraveny akce, ty provokativní, které měly vyvolávat chaos na celém území, obývaném německy mluvícími občany Polska a ani se moc nezastíralo, že to jsou vlastně provokace,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.
„Akt přepadení Polska bychom si mohli také dobře zapamatovat, protože to bylo masivní bombardování měst, nejenom vojenských zařízení, ale zejména Varšavy, která byla domovem civilního obyvatelstva, nikoliv jenom armády, i když tam byly určité vojenské jednotky soustředěné okolo Varšavy. Ale ten útok na Varšavu střemhlav útočícími letadly Stuka, vzbuzující hrůzu už jenom samotným zvukem těch letadel a následujících výbuchů, ten se stal snad poprvé významným začátkem válečných událostí, na které jsme si pak zvykli. Pokračovalo to tvz. „coventrizací“ Anglii za 2.světové války, bombardováním Londýna a německých měst, a v podstatě to trvá až dodnes. Vždyť třeba útoky na Bělehrad 1914, 1941 a 1999 byly stejně dramatické jako byl útok na Varšavu v roce 1939. A o válce ve východní Evropě se časem budeme dovídat jistě něco podobného,“ upozornil Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
