Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„Zajímavé je, jaký ohlas americko-slovenská smlouva vyvolala na Slovensku. Jednak docházelo k pouličním demonstracím, jednak se o tom velice vášnivě diskutovalo ve Slovenském parlamentu. Navíc ta diskuse byla řekněme trošku nedemokraticky nebo násilně přerušena a smlouva byla schválena bez velké diskuse. A také rychle ratifikovaná paní prezidentkou Čaputovou.
Na Slovensku k tomu bylo zajímavé vystoupení generálního prokurátora Slovenské republiky, který srovnal tuto novou smlouvu, nebo text této nové smlouvy, s pověstnou říjnovou smlouvou o dočasném pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky. Bez ohledu na to, k jakým závěrům pan nejvyšší žalobce došel, to skutečně vyvolává vzpomínku, která je trošku ovlivněna také tím, že když mluvíme o „ okupací“ Československa, tak vlastně bychom měli mluvit jenom o období od 21. srpna do 18.října 1968. Smlouva „o dočasném pobytu“ schválila vznik vojenských základen na území Československa, v podstatě stejných jako jsou dodnes na území Spolkové republiky Německo nebo na území jiných států v Evropě a mimo Evropu, kterou mají uzavřeny Spojené státy se svými „partnery“.
Také neříkáme, že Německo je „okupováno“ americkou vojenskou mocí, i když je tam celá řada vojenských základen a různých vojenských zařízení. Slovenský pokus o toto srovnání je svým způsobem zřejmě přípravou na budoucí protesty nebo pokračování v protestech, ne proti vojskům armády Spojených Států, ale proti tomu, aby se Slovensko stalo základnou pro vojenské operace. A podobně jako jí mohlo být za druhé světové války a existence Slovenského štátu a jeho „okupace“ v době Slovenského národního povstání, a jak to hrozilo také po invazi v roce 1968,“ říká Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Americká vojska se pohybují po Evropě bez ohledu na hranice států…
„Pohyb amerických armád na území České a Slovenské republiky, a samozřejmě také jiných evropských zemí, které jsou členy NATO, není jenom pohyb armád, které nezajímají hranice národních států, ale ozbrojené moci, která diktuje podmínky toho, jak se na těchto území chovat, jaké jurisdikci budou ty armády na „chráněném“ (protektorovaném) území podléhat. Vzpomeňme si na neštěstí v Itálii, kde americké letadlo způsobilo havárii jedné lanovky a smrt několika civilních osob. Ale také na to, zda tato americko-slovenská smlouva (zatím jen s účinností deseti let) je podobná například smlouvě Spojených států o umístění amerických armád v Korejské republice. U nás říkáme v Jižní Koreji, aby bylo jasné, že Korejská republika není tak úplně nezávislým a samostatným státem, který je vděčný za ochranu, kterou jí americká armáda může poskytovat. Přesto i tam se také čas od času protestuje proti některým excesům, ke kterým dochází při porušování této smlouvy, se kterými se s protektory a ochránci nejedná. Dokonce i když jde o činy trestně-právní povahy.
Takže není to jenom vzpomínka, není to jenom reminiscence nějaké události, která se dočkává takových emocionálních slovenských interpretací, ale je to také smlouva, která ukazuje na to, jak se vykládá, kdo a na které straně předpokládaných barikád na poli národního a mezinárodního práva stojí,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz
(rp, prvnizpravy.cz,foto:arch.)
