Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„To je opravdu zajímavá otázka, protože všichni na všech možných stranách mluví o válce, ale nikdo neřekne, jak si tu válku představuje. Ukázky z vojenských cvičení na Ukrajině vypadají jako kdyby se chystali na bitvu u Stalingradu nebo polní tažení na Moskvu. Jsou to tanky na sněhu a ledu, na silnicích, na blátě. Nebo se nacvičují útoky ve městech a boje v rozbitých troskách domů.
Zapomínáme na to, že také jedna z forem války, která je obranou a odpovědí těch slabších, je partyzánský způsob boje. A ten dokonce v moderních evropských dějinách známe už z let bojů španělských liberálů proti Napoleonově armádě a ve 20. století například z Velkého severního pochodu, kterému velel Mao Ce-tung, který byl formou boje a partyzánské války proti japonskému útokem do Mandžuska a proti Číně po pádu císařství. Dokonce ani už asi nevíme, že tehdy vznikla „Teorie partyzánské války“, jejímž autorem byl Mao Ce-tung. Ga měla vliv na Che Guevaru a jeho neúspěšný pokus v Latinské Americe,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
A další zkušenosti s partyzánskou válkou…
„Také v roce 1968-69 se citovalo z „Teorie partyzánské války“ během studentských bouří v Berlíně a v Paříži. A to už jsme dost blízko Prahy. Ačkoli si myslíme že Rote Armee Fraktion a Rudé brigády v Německu a v Itálii a jejich patos antibyrokratické a proti establishmentu konce šedesátých let jsou nám na hony vzdálené, tak zapomínáme na to, že před několika dny jsme vzpomínali výročí masakru v Irsku v roce 1972. Dnes Britové tvrdí, že to vedlo k teroristickým akcím, ale Irové to považují za válku proti britskému pokusu implantovat jejich velmocenskou politiku na území svobodného a nezávislého Irska.
Samozřejmě, že partyzánská válka je poslední zbraní těch, kteří nemají mezikontinentální střely, nadzvuková letadla, drony a já nevím co všechno možného, ale i partyzánská válka může přijmout na sebe nějaké nové formy a nové podoby, o kterých my zkažení relativně mírovým a hedonistickým evropským stylem života, a adaptací na „jednorozměrného člověka“ naší doby vlastně ani nemáme tušení,“ dodává Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz..
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz
(rp, prvnizpravy.cz,foto:arch.)
