Můžete nám k tomu něco říct pane Zbořile?
„Samozřejmě, to je krásné téma a někdy mám pocit, že to není jenom ignorance některých našich, řekněme historiků nebo historických publicistů, že si všímají nebo nevšímají revolučního vývoje v Rusku jen od konce 19. století. V každém případě, ale ten samotný rok, revoluční rok 1917, který dříve začínal a končil 7.listopadem 1917 a výstřelem z Aurory, ten začíná už v únoru svržením cara, abdikací cara a těmi dnes zapomenutými událostmi okolo Mejercholdovy inscenace Lermontovy „Maškarády“ v Alexandrinském divadle v Petrohradu.
A pokračuje přes svržení první vlády, carské vlády knížete Lvova, ve prospěch vlády, první Prozatímní vlády, jejíž významnou osobností je její pozdější předseda Alexander Fjodorovič Kerenskij (1881-1970). Ani o něm už ani nevíme, že pocházel z rodného města Vladimíra Iljiče Lenina (1870-1924) a že shodou okolností byl jeho otec ředitelem gymnázia, na které chodil Lenin. A naopak, Leninův otec byl školní inspektor, státní rada, který mj. dozoroval lyceum v Simbirsku, dnešním Uljanovsku. To všecko nám trochu dává možnost vzpomenout na to, zda vlastně Lenin za Kerenským nejel podle nějakého cestovního příkazu, který mu někdo někde za hranicemi Ruska vypracoval,“ připomíná Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Kam až dostřelila Aurora…
„Ale pak samozřejmě jsou zde také ty letní události, velké demonstrace v Petrohradě, které odstartují ozbrojený proces revoluční, státní převrat podporovaný vojenskými oddíly, v jehož čele jsou eseři, světoví revolucionáři, kteří chtějí „světovou revoluci“. Nejen v Rusku, ale i v celé Evropě. Takže když 7.listopadu Aurora vystřelí údajně nějakým neznámým směrem, tak je to téměř symbolické.
Neměli bychom přehlédnout, že ten námi vzpomenutý výstřel z Aurory, pokud byl, byl výstřel do několika stran, a že my nevíme, kam všude jeho nejenom výstřely, ale i výstřely revolučních myšlenek měly dolétnout. Ale pravda je, že v celém úsilí o nástupnictví po Leninovi se odehrává boj mezi, jak dneska rádi připomínají kritici, „židovskými kosmopolity“ v bolševické straně a mezi nacionálními komunisty, které reprezentoval „NeRus“ Josef Vissarionovič Stalin. A ten vývoj revoluce je vlastně permanentní revolucí od zavraždění cara Alexandra III. 1894, někdy je toto datum považované za začátek vlády „běsů“, až někdy do roku 1940, kdy jsou ještě popravováni poslední stoupenci myšlenky světové revoluce - Bucharin a samozřejmě v Mexiku zavražděný Trockij. Teprve válka přeruší revoluční vývoj, kterým není jenom industrializace, kolektivizace a kulturní revoluce, ale také permanentní revoluce, permanentní rozvoj na jedné straně a zbědování, díky druhé světové válce na území SSSR, rozvoje společnosti na dalších 20, 25 let,“ dodává Zdeněk Zbořil.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
