Možná je to jen subjektivní dojem, ale snad právě proto, že je zemská kůra neklidná od Kamčatky a po Island, a ví bůh kam ještě níže, stačí, jak zpíval Karel Kryl, …na politickém barometru setrvalá níže a zbývá toho už jen málo k proclení, píše Zdeněk Zbořil v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Pravděpodobně to tak bude i s dnes už více než půlstoletí starou vzpomínkou na vojska pěti armád spřátelených zemí, které vtrhly pod velením sovětských generálů na území tehdy ještě socialistického Československa. Někdy se zdá, že ani ještě žijící pamětníci si nejsou jisti, co se v těch podivných srpnových dnech odehrálo. Vzpomínat se jistě bude, květiny a věnce pokládat a mezi povinně posmutnělými politiky všech státních etalonů bude učiněno všem těmto vyžadovaným povinnostem zadost.
Prvnizpravy.cz - Zdeněk Zbořil: Doba soudcokracie a soudního imperialismu
Přesto se může někomu zdát, že na obloze slepí ptáci letí v záři červánků. To zase zpíval Jarek Nohavica a doufejme, že mu nikdo nebude vyčítat, že se tohoto dopustil. Myslím, že i profesionální historici i vypravěči bájných příběhů se dodnes vyrovnali se svými povinnostmi odpovědně. Jen snad v tom současném vzpomínání chybí celý příběh Josipa-Broz Tita nebo Nicolae Ceausescu, kteří se po letech znelíbili a odešli do nepaměti. Jeden z nich pak dokonce cestou násilné smrti.
Polo-zapomenuti zůstali politici dnešního kolektivního Západu, snad proto, že tehdy nebyli ještě tak kolektivní a spřátelených armád států Varšavské smlouvy se obávali. Spojené státy měly tehdy své starosti ve Vietnamu a doma se na univerzitách protestovalo nejen proti odvodům do armády, ale i proti establishmentu tak intenzivně, že kalifornský guvernér Ronald Reagan proti studentům musel mobilizovat Národní Gardu. President Lyndon Johnson pak dal najevo svůj postoj k dramatickým srpnovým událostem v Praze a po krátkém zasedání v Oválném pokoji v Bílém domě odletěl odpočinout si okolo 16.00 pražského času do svého letního a víkendového sídla v Camp Davidu. Diplomatické protesty z Londýna, Paříže a Berlína byly na podobné úrovni.
Pozoruhodnou a až dojemnou solidaritu bylo ale možné obdivovat ve Finsku, Švédsku, Nizozemsku, kde nevládní a spontánně organizovaná pomoc lidem, kteří postupně z Československa odcházeli, byla neuvěřitelná. Zcela mimořádné bylo otevřené přijetí Čechoslováků ve Švýcarsku a v Rakousku, kde byl zájem vládních a obecních, kantonálních institucí zřejmě největší. Ve SRN a ve Francii byla podobně jako ve Spojených státech pozornost věnována revolučním událostem v univerzitním prostředí, ale i tam našly skupiny radikálně smýšlejících československých studentů své partnery.
Snad by už dnes mohlo být zajímavé se ještě jednou vrátit k fundamentální práci Harolda Gordona Skillinga Czechoslovakia´s interrupted revolution (1976). Našli bychom tam možná ještě i dnes dost zajímavých úvah, z nichž na některé někteří z nás už rádi zapomněli.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
