Musíme si vzpomenout, že tento text vznikl ve vězení, do kterého je uvrhla britská koloniální správa se souhlasem metropole a na žádost vojenských autorit britské armády v té době strádající na asijských bojištích. A také hledající svou ztracenou velikost.
Bylo to o šest let později, než jeho návštěva Prahy v roce 1938, které předcházela depeše budoucího velkého světového politika „Přátelé v Československu! V hrozné bouři nenávisti a násilí na lidstvu přijměte dobrou vůli starého idealisty, který lpí na své víře ve společný osud Východu a Západu a všech lidí na zemi“.
Byla to slova optimistická a zcela odlišná od těch, která pronášel britský premiér Neville Chamberlain ve dnech před Mnichovem a po něm, a která se příliš nelišila od výroků neúspěšného Josepha Austina Chamberlaina, krátkou dobu britského ministra pro Indii. V této době již nevzpomínaného, ale duchem britského imperialismu stále přítomného.
Budoucího premiéra Indie Džaváharlála Néhrú v Praze doprovázela jeho tehdy osmnáctiletá dcera Indira, později Ghándí, která si svoji vzpomínku na mnichovské dny v Praze uchovala do posledních dnů svého života. Mám to z první ruky, řekla mi to osobně a rok předtím než byla zavražděna.
Zahraniční, ale i vnitřní politika Indie, dnes už také Bharat Mata, je nejméně dvě století v kontaktu nejprve s britským imperiálním kolonialismem, později s vedoucí rolí Indie v tzv. Třetím světě a v Hnutí nezúčastněných. Nejprve se zahraniční politikou carského Ruska, později Sovětského svazu. Kdo se dnes nebojí věnovat pozornost těmto kontaktům, ví, jaké jsou dnes ve vzdalující se nám současnosti. A asi nebude překvapen, když se dozví, že historicky slavný ruský Novgorod se stal, možná jen symbolicky, místem pobytu šedesáti pěti indických vojenských osob, zatím nám ještě neznámé profese a velitelské úrovně.
Také Novgorod je místo známé svými více než tisíciletými dějinami (od roku 863 n.l.), od svého založení varjagovskými Rurikovci, přes válku Novgorodu s Kyjevskou Rusí, zničením nájezdy turkotatarskými, trestnými výpravami ruských samoděržavců a nakonec i německou armádou v letech druhé světové války. Dnes povstávající z popela až do dnešní podoby významného centra lehkého průmyslu a turistického ruchu.
Prvizpravy.cz - Zdeněk Zbořil: Bakala versus Lid!
A protože víme, že politika je hrou a soubojem symbolů, a jak se euro-atlantická politika vůči Rusku nápadně podobá pověstnému slonovi v porcelánu, musíme si všímat věcí, které se mnohým obyvatelům pražského Černínského paláce zdají nepodstatné.
Už v srpnu 2001 jsme si mohli v jedné zdánlivě nevýznamné smlouvě mezi ČLR a Ruskou federací přečíst krátkou poznámku o společném boji proti extremismu. Tehdy toto slovo nebylo ještě tak politicky důležité. V předvečer amerického 11. září snad jenom v SRN a u nás na brněnské FFMU se tímto pojmenováním nešetřilo. Pokud se nemýlím, na mezinárodní úrovni to nemělo, při dnešním pohledu na uvedené okolnosti, mimořádný význam.
Podobně jsme v papírové nebo na elektronické scéně politolugujících proroků budoucnosti přehlédli, že na okraj jednoho jednání čínského a ruského prezidenta byla publikována fotografie státníků otočených k sobě zády a s podtitulkem „zády k sobě“. Pokud si toho někdo z expertních expertů všiml, vykládal si to jako přiznání napětí mezi oběma velmocemi nebo dokonce startovní čáru, od které vyrazí oba prezidenti různým směrem. Ano, dalo se tak tomu rozumět, ale také bylo možné, že toto gesto znamenalo, že si obě země budou krýt záda a nikdo jim do toho nebude mluvit.
Nehledejme v pobytu indických vojáků v Novgorodu velké dějiny, ale přece je to na ruské poměry nedaleko, pouhých 160 km od Petrohradu, v severozápadní části Ruské federace, na rozloze Novgorodské oblasti asi šedesáti tisíc km čtverečních, tedy jen o málo menší než je Česká republika. Navíc šedesát pět vojenských osob, o kterých lze předpokládat, že se v této oblasti pohybovaly jen jako pozorovatelé rusko-běloruských vojenských manévrů alias cvičení Západ 2025, během kterého se testovaly, podle západních zpravodajů, také nukleární taktické zbraně a nejmodernější raketové útočné a obranné systémy. Nejen na pevnině, ale i nad Barentsovým mořem. Jedni tvrdí, že se ho zúčastnilo padesát tisíc, druzí stotisíc mužů vysoce specializovaného personálu.
Kdo má smysl pro vojenský folklor a jeho detaily, ví že cvičení přihlížel prezident Ruské federace Vladimír Putin ve vojenské uniformně, vysoký důstojník americké armády ve funkci přihlížitele hovořil plynně rusky, a jen o indických pozorovatelích nic bližšího nevíme. Odpověď na otázku proč tomu tak je, zdá se, je vlastně jednoduchá. Buď to nikdo to říci nemůže, nebo nechce, anebo právě se chystá. Té třetí možnosti doporučuji věnovat pozornost.
Indická republika, neboli Bhárat ganarádžja, je také nukleární velmoc zvyklá válčit se svými mocnými sousedy (s Pakistánem 1965, 1999 a dokonce i 2020, s Čínou 1962), ale i s importovaným terorismem (podle nestora indických zpravodajských služeb to bylo ve letech 2000-2010 25 tis. obětí ročně) a dokázala i svou schopnost ubránit se apetitu velmocí druhého řádu, které v posledních letech projevují o Indii/Bhárat svůj obnovený i když pokulhávající zájem. Zatím to vypadá, že indičtí podnikatelé jen tunelují podniky těžkého průmyslu v Čechách a na Moravě a česká armáda se do Indie ještě dlouho nepodívá. Ačkoliv snad ještě žijí mnozí z těch, kteří se po tomto subkontinentu dokázali v minulosti pohybovat nejen po stopách firmy Baťa a českých zbrojovek. A zdá se, že z Novgorodu a Moskvy je do Mumbaí a Dillí blíž a cesta je schůdnější.
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
