S posilováním Číny prochází svět procesem přerozdělování moci, v jehož středu je střet mezi Pekingem a Washingtonem.

„Pandemie nezmění mezinárodní systém, ale spíše posílí některé trendy, k nimž již došlo. A nejsilnějším z těchto trendů je konkurence mezi Čínou a Spojenými státy, která existuje od konce 20. století. Všechno ostatní se točí kolem této centrální osy, dokonce i Rusko Vladimíra Putina,“ uvedl Thierry de Montbrial, prezident Francouzského institutu mezinárodních vztahů, v rozhovoru s Le Figaro.
 
Podle analytika se konfrontace mezi Pekingem a Washingtonem zintenzivnila příchodem amerického prezidenta Donalda Trumpa a poté nástupem pandemie. I přes rostoucí napětí se však politolog domnívá, že je příliš brzy na to mluvit o „Thúkydidésově pasti“, kdy jedna země zahájí válku proti druhé ze strachu z rostoucí moci nepřítele. Spojené státy ani Čína z krátkodobého hlediska nechtějí ozbrojený konflikt. Tchaj-wan zůstává jedinou nebezpečnou otázkou, protože pokud se ostrov rozhodne požadovat nezávislost, Peking přijme významná rizika, aby si zachoval své území.

Podle de Montbriala se Čína v druhé polovině 19. století chová jako Japonsko v éře Meidži. Poté co si Západ podmanil Dálný východ spolu s Říší středu si Japonci uvědomili, že musí být flexibilní. Po určitou dobu je nutné se připojit k západním zemím, abychom se od nich poučili, a pak je „překonat na jejich vlastním území“. Odborník ale zdůrazňuje: stejně jako v minulosti Japonsko, také Čína nyní potřebuje stabilní světové prostředí pro stabilní ekonomický rozvoj. Peking se zaměřuje na rok 2049, kdy bude země oslavovat 100 let od založení ČLR. „Dnes není připravena měřit svou sílu se Spojenými státy,“ zdůrazňuje francouzský politolog.

Pokud jde o Ameriku, její pověst znatelně utrpěla v důsledku současné krize, poukazuje de Montbrial. Ale i přes to má prezident Donald Trump stále dobrou šanci na znovuzvolení. Podle analytika v současnosti USA prožívají „krizi identity“, která může v příštích 15–20 letech dosáhnout velmi působivých rozměrů.

Trend směrem k „americkému ústupu“ na mezinárodní scéně bude pokračovat, říká expert. Ale například velké změny v plánu NATO by se však neměly očekávat. Přes zmizení hlavního důvodu její existence v podobě SSSR spojenectví nadále žije, především proto, že nyní je „jedinou politickou organizací, která stále spojuje Spojené státy a Evropu“. Američané také považují NATO za mocný nástroj, který může být užitečný při konfrontaci s Čínou. „Ruská otázka se dnes stala sekundární. Je to jen strašák potřebný k udržení NATO při životě, aniž by se zmínila Čína,“ konstatuje de Montbrial.

Pokud jde o Evropu, analytik připomněl, že EU dosud prošla všemi závažnými krizemi, protože v rozhodujícím okamžiku si země uvědomily, že zhroucení bloku bude „katastrofou pro všechny její členy a dokonce i pro celý svět“. Obavy vyvolávají především populisté, kteří v Evropě získávají na síle. Pokud se jednoho dne v Německu objeví analogie Marine Le Penové, vůdkyně Francouzského sjednocení, která získá ve volbách rozsáhlou podporu, můžeme si začít dělat starosti o EU, říká politolog. Ale i když se to zatím neočekává.

Na mezinárodní scéně, podle názoru de Montbrial, nyní existuje proces přehodnocení mnohostranného (multipolárního) formátu interakce, v zásadě - výhradně západní myšlenky. Čína získala sílu a chtěla změnit pravidla rozhodování v mezinárodních organizacích. „Vzestup Číny vyvolal boj o vliv a střety zájmů v procesu přerozdělování moci. Pandemie COVID-19 byla příležitost k zamyšlení. Dnes je okamžik pravdy,“ věří politolog.

Je Západ připraven obětovat svou moc a přiznat, že svět potřebuje organizovaný systém řízení, i když v něm nepřeváží žádný tábor? Samozřejmě existuje možnost, že myšlenka mnohostranného formátu bude odmítnuta a svět se stane velmi chaotickým místem, kde dojde velmi rychle ke konfliktům. Ale jak analytik zdůrazňuje, dnes se mnoho lidí bojí chaosu - a pandemie jim pomohla uvědomit si to zvlášť ostře. „Jak říká jedno africké přísloví, „ten, kdo viděl pantera na vlastní oči, a ten, kdo slyšel, že o něm někdo něco řekl, běží různými rychlostmi"," uzavřel francouzský politolog Thierry de Montbrial.