Jeden z Bidenových poradců pro zahraniční politiku, Ely Ratner, nedávno naznačil, že by Bidenova administrativa změnila přístup prezidenta Obamy k čínskému státu. Ratnerův hlavní tah spočívá v tom, že by se Amerika měla spíše soustředit na posílení, než na konfrontaci s Pekingem, a zbavit se tak představy globální soutěže s čínským komunismem. Jeho poznámky připomínají, co sám Biden řekl loni v květnu, když nevysvětlitelně tvrdil, že Číňané nejsou „pro nás konkurencí“.

V pátek mluvčí čínského ministerstva zahraničí Zhao Lijian odpověděl na filipínský protest: „Čínské pobřežní hlídce není možné vyčítat, že prováděla vymáhání práva ve vodách ostrova Huangyan Dao (Scarborough Shoal)  v Jihočínském moři , protože je to zákonná praxe," řekl Zhao

Pro Bidena by nemělo být nic neznámého o podvodním hřebeni uvnitř pekingského „kravského jazyka“ definovaného devíti pomlčkami na oficiálních mapách. Uvnitř jazyka je asi 85 procent Jihočínského moře a Peking tvrdí, že má svrchovanost nad vším.

Čína učinila Huangyan Dao (Scarborough Shoal)  jednou z nejdůležitějších nemovitostí na Zemi. Poté, co Filipíny na začátku roku 2012 zadržely čínské pytláky, čínská plavidla jen 124 námořních mil od hlavního filipínského ostrova Luzon a asi 550 námořních mil od čínského ostrova Hainan. Podvodní hřeben je strategický, protože chrání Manilu a Subic Bays.

V červnu téhož roku Washington zprostředkoval dohodu pro obě strany o stažení svých plavidel, ale vyhověla pouze Manila. Peking je od té doby tvrdě kontroluje.

Obamova administrativa se navzdory odvážnému čínskému tahu rozhodla nechat záležitost bez povšimnutí. Jak řekl „vysoký vojenský úředník USA“ v té době pro Washington Post, „nemyslím si, že bychom USA nechali zatáhnout do konfliktu o ryby nebo skály.“

Možná to byl jen „skalní spor“, protože byl v té době ve Washingtonu zamítnut, ale pro Spojené státy to mělo nepříznivé důsledky. Jednak to, že manilské politické zřízení bylo znervózněno Obamovou administrativou, že nedokázala bránit svrchované území, na které se vztahuje americko-filipínská dohoda o vzájemné obraně, což vedlo k téměř úplnému rozpadu vztahů mezi dvěma spojenci, když již protiamerický Rodrigo Duterte nastoupil do funkce prezidenta v roce 2016.

Amerika navíc tím, že nečinila Čínu odpovědnou za její podvod, akt teritoriální agrese, ukázala všem ostatním v Pekingu, že agrese funguje.

Během několika měsíců poté, co převzala kontrolu nad Scarborough, povznesená Čína rychle zintenzívnila vpády kolem ostrovů Senkaku ve Východočínském moři, které Peking prohlásil za své, ale jsou pod kontrolou Japonska. Kromě toho Číňané pokračovali v tlaku v Jihočínském moři, zejména u Second Thomas Shoal, stejně jako Scarborough, který byl považován za součást Filipín, jakož i dalších teritorií ovládaných Manilou.

A brzy Peking začal získávat území v řetězci Spratly, v jižní části Jihočínského moře, a proměnil je ve vojenské základny. Admirál Harry Harris, velitel amerických sil v Tichomoří, nazval nově vytvořené prvky čínskou „velkou zdi písku“.

Tým Obamy pokračoval v opouštění Manily a nepodpořil svého spojence ani poté, co Stálý rozhodčí soud v Haagu vydal v červenci 2016 rozhodl proti Číně v červenci 2016. Toto rozhodnutí zrušilo pekingskou devíti čárkovanou linii a téměř všechny pozice Číny.

Kromě dalších rozhodnutí ve prospěch Manily porota rozhodla, že Čína porušila tradiční rybolovná práv filipínských rybářů výkonem kontroly nad Scarborough. Soud navíc rozhodl, že Peking vyslal svá plavidla neoprávněně k podmořským útesům, aby vytvořil „vážné riziko kolize a nebezpečí pro filipínské lodě a personál“, čímž porušil své mezinárodní závazky.

Filipíny, jako signatář Úmluvy Spojených států o mořském právu, podaly žalobu v roce 2013, krátce poté, co se Číňané se zmocnili Scarborough.

Ačkoli tehdejší ministr zahraničí John Kerry řekl, že Peking by měl tento rozsudek přijmout, netlačil na Čínu, aby dodržela povinnost přijmout rozhodnutí. Místo toho jednal v Manile, přičemž při zahájení rozhovorů podpořil čínskou pozici. Obamova administrativa se více zaměřila na to, aby se vyhnula konfliktu s Čínou, než aby podporovala staletou americkou politiku obrany globálních společenstev.

The Financial Times informoval, že prezident Obama v březnu 2016 soukromě varoval čínského vládce Si Ťin-pchinga, že udělá vše, co je v jeho silách, aby zabránil rekultivaci Scarborough, a existují náznaky, že Obama opakoval přísná slova i během setkání skupiny G20 v září téhož roku v čínském městě Chang-čou. Obama zjevně upozornil Si Ťin-pchinga, ale teprve poté, co Čína dosáhla velkých zisků v Jihočínském moři.

Trumpova administrativa zaujala v tomto kritickém vodním útvaru účinnější postoj, zejména od druhého roku. Nový postoj Washingtonu je zjevně odrazem realističtějšího vnímání Číny Trumpem a jistě reakcí na rostoucí agresivitu Číny.

Čínská agresivita - nazývá se „diplomacie vlčích válečníků“ - zatím tento rok Pekingu nepřinesla prakticky žádnou výhodu. Riziko však je, že Si Ťin-pching a čínští úředníci čekají na Bidenovo prezidentství, aby mohli znovu udeřit.

Kerry a poté náměstek ministra zahraničí Kurt Campbell byli ztotožňováni s Obamovou politikou Scarborough Shoal, přesto Biden, odborník na zahraniční politiku, musel mít podíl při utváření zavádějící reakce Bílého domu.

Ať už Bidenova role byla jakákoli, kandidát v různých poznámkách naznačil, že se vrátí k politice před Trumpem, která se nezabývala militantností čínského režimu. Například v květnu loňského roku  uvedl: „Nejedná se o špatné lidi,“ odkazoval se na čínské vůdce.

V každém případě si čínští představitelé musí myslet, že Biden je nebude zpochybňovat. Koneckonců zahájili všeobjímající snahu o zvolení bývalého viceprezidenta prostřednictvím veřejné diplomacie, propagandy a operací farmy troll.

Znepokojení spočívá v tom, že současné napadání na nízké úrovni mezi Pekingem a Manilou v okolí Scarborough bude pokračovat, dokud nebude prezidentem Joe Biden, kdy agresivní Si Ťin-pching otestuje nového amerického prezidenta.

Amerika selhala v Scarborough Shoal v roce 2012 a Si Ťin-pching si musí myslet, že příští rok znovu selže.