Útok v Utahu znovu otevřel otázku, zda se z násilí stává nástroj politiky. Střelba na otevřené akci, zachycená na mobilních záznamech a před očima stovek přítomných, se okamžitě stala celonárodním šokem i testem pro politické a občanské elity. Podle dosavadních informací zazněl výstřel z budovy v areálu univerzity. Federální vyšetřovatelé zveřejnili snímky „osoby zájmu“ a vyzvali veřejnost k doplnění stop, zatímco federálové i místní policie pokračují v honu na pachatele. V médiích se objevily zprávy o zajištěné dlouhé střelné zbrani v blízkosti místa činu. Zatímco se část politické scény předhání v silných prohlášeních, podstata věci uniká. A to že násilí se v Americe nebezpečně normalizuje a útok v Orem je symptom, nikoli výjimkou.
Redakční stanovisko listu Financial Times pod výmluvným titulkem „Alarmující nárůst politického násilí v Americe“ výstižně rámuje, proč je právě tento případ varovným bodem zlomu. List připomíná, že vražda Kirka má být impulzem ke zklidnění rétoriky napříč spektrem a dodává, že vražda Charlieho Kirka je momentem, kdy by všechny strany měly „snížit teplotu“. A evidentní je, že to není moralizující fráze, ale pragmatický požadavek, pokud má zůstat veřejný prostor svobodný a bezpečný.
Fakta známá z prvních hodin po útoku jsou střízlivá i znepokojivá. Střelec, některými médii označovaný za snipera, odpálil jediný smrtící výstřel během univerzitní akce, což vedlo k okamžité evakuaci a masové panice. Guvernér Utahu událost označil jako „politickou vraždu“. Několik osob bylo krátce zadrženo a posléze propuštěno, FBI zveřejnila fotografie osoby zájmu a žádá veřejnost o tipy. V terénu byla nalezena dlouhá střelná zbraň, což zapadá do scénáře pečlivě připraveného útoku. Současně existují rozpory o tom, zda je pachatel v rukou policie, nebo na útěku. Poslední ověřené zdroje ale potvrzují pokračující pátrání. Právě tato informační nejistota podtrhuje potřebu opatrnosti a trpělivosti při interpretaci s fakty.
Kdo hledá, zda je útok „izolovanou šíleností“, přehlíží trend. V posledních letech došlo k řadě incidentů, které dříve působily nemyslitelně, např. pokus o atentát na Donalda Trumpa v Pensylvánii v létě 2024, útok na kongresmana Stevea Scalise během baseballového tréninku v roce 2017 či napadení manžela Nancy Pelosiové v roce 2022. Právě proto má smysl brát vážně výzvu, že to není jen otázka individuální bezpečnosti, ale také kultury veřejné řeči. Bez ohledu na stranickou příslušnost nelze tolerovat sémantiku „nepřátel lidu“, démonizaci protivníků či dojem, že politický spor je existenciální válkou.
Pokud elity, média a sociální platformy opakovaně vynucují logiku „vítěz bere vše“, násilí se nevyhnutelně stává možností, jak „spor“ ukončit. Právě proto editorial listu Financial Times volá po stažení sirén z obou pólů a po návratu k pravidlům hry, která odmítají fyzickou likvidaci soupeře jako prostředek politiky.
Utahská tragédie rovněž odhaluje díry ve standardech bezpečnosti pro veřejné akce. Mezi chaosem „otevřených“ kampaní, tlakem na přístupnost a rostoucí hrozbou precizních útoků je nutné přehodnotit postupy, jako např. mapování rizik prostoru, kontrolu přilehlých budov a střech, rychlou koordinaci s federálními složkami i jasné protokoly pro evakuaci. Nedílnou součástí je ale i prevence radikalizace, která často nezačíná na náměstích, nýbrž v digitálních bublinách. Pokud je online ekosystém trvale přehřátý, offline důsledky zákonitě následují. Tím větší váhu má požadavek, aby politické vedení neeskalovalo rétoriku a aby velká média držela faktickou disciplínu v prvních hodinách, kdy se dezinformace šíří nejrychleji.
Je fér dodat, že i po takto hrůzném útoku se americký systém dokáže semknout a napříč politickým spektrem zaznělo odsouzení násilí a výzvy k modlitbám i k jednotě. Přesto v pozadí zůstává trpká skutečnost, že bez konzistentního, oboustranného závazku k deeskalaci zůstane každá taková výzva jen rituálem po dalším „temném okamžiku“. Nejde o to umlčet spor, ale vrátit mu civilizované hranice. A právě proto má smysl zopakovat závěr z Financial Times: Moment, kdy by všechny strany měly „snížit teplotu“, není jen rétorikou, ale je to minimální podmínka, aby demokracie nebyla rukojmím kulky vystřelené z vedlejší střechy.
Pokud Evropa sleduje Ameriku jako zrcadlo budoucích trendů, je poučení nemilosrdně jasné. Společnost, která rezignuje na kulturu nesouhlasu bez dehumanizace, nevyhnutelně otevírá dveře těm, kdo raději střílí než argumentují. Až příliš snadno pak začneme vnímat násilí jako „náklad politiky“, nikoli jako její selhání. Útok v Orem proto není pouze americkou tragédií, ale laboratorním testem, jak rychle dokážeme přibrzdit spirálu, která nemá vítěze, ale jen další oběti.
(Chmelík, Financial Times, foto: zai)
