To, co se dnes odehrává uvnitř KDU ČSL před sjezdem, není běžná programová debata, ale otevřený střet o samotnou identitu strany. Kandidát na předsedu Jan Grolich bez mandátu vedení předem vymezuje mantinely, do nichž se podle něj má lidovecká politika vejít, a zároveň veřejně naznačuje, že výrazná konzervativní osobnost strany do tohoto rámce nezapadá. Výrok, že si Jiří Čunek svými postoji říká o vyloučení, je víc než neobratná poznámka v rozhovoru. Je to signál členské základně, že konzervativní křesťanská poloha, na níž KDU ČSL historicky stojí, se má stát problémem, nikoli přirozenou součástí vnitřní plurality.
Jiří Čunek přitom otevřeně říká, že se s vedením rozchází nikoli v loajalitě ke straně, ale v pojetí hodnot. Přiznává konzervativní pohled na filozofii lidové strany a konstatuje, že část kolegů vidí politiku liberálně či progresivisticky. To je legitimní popis vnitrostranického rozporu, nikoli provokace k vyloučení. Odpovědí by měla být férová programová diskuse, nikoli mediální náznaky o tom, kdo se do budoucí podoby KDU ČSL hodí a kdo už překáží. Tvrzení, že v KDU ČSL se za názory nevylučuje, zní prázdně ve chvíli, kdy se zároveň naznačuje, že by odchod nepohodlného senátora vlastně nevadil.
Vnitrostranická soutěž o vedení je zdravá tehdy, pokud probíhá jako střet programů a vizí. V okamžiku, kdy se mění v signalizování, kdo už se do nové linie nehodí, se z ní stává proces tiché čistky názorů. KDU ČSL se tak neodchyluje jen od konkrétní osobnosti, ale od křesťanských základních hodnot, na nichž vyrostla. Pokud má být odpovědí na volební neúspěchy opuštění vlastní identity a vytlačení konzervativního hlasu na okraj, pak si strana neříká o obnovu důvěry voličů, ale o další ztrátu smyslu své existence.








