Spor o koncesionářské poplatky nabírá ostré obrátky. Zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu podepisují petici proti jejich zrušení a varují před ohrožením nezávislosti veřejnoprávních médií. Tvrdí, že bez povinných poplatků padne hráz proti politickému tlaku. Jenže právě tento argument je dnes pod tvrdou palbou. V řadě států Evropské unie veřejnoprávní média nefungují na modelu koncesionářských poplatků a jejich existence ani postavení tím automaticky ohroženy nejsou. Teze o jediné možné cestě k nezávislosti tak ztrácí půdu pod nohama.
Česká televize je navíc dlouhodobě terčem kritiky části veřejnosti i politické reprezentace. Výhrady míří na vyváženost zpravodajství i na přístup k jednotlivým politickým subjektům. Diskuse se vedly například kolem (ne)vystupování Tomia Okamury v pořadu Otázky Václava Moravce. Dalším příkladem byly nevyžádané a neobjektivní předvolební debaty či „jednostranný“ výběr hostů pouze z příznivců nebo zástupců jednoho politického tábora.
Do této debaty vstoupil první místopředseda Trikolory a někdejší člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petr Štěpánek. Ve svém komentáři odmítá tvrzení, že koncesionářské poplatky samy o sobě zaručují nezávislost. Označuje jej za mýtus a otevřeně zpochybňuje fungování České televize i postoj jejích zaměstnanců. Jeho vyjádření je přímé, tvrdé a bez obalu.
„Zaměstnanci ČT a ČRo shodili škrabošku. Zaměstnanci veřejnoprávních médií ve své petici tvrdí, že televizní a rozhlasové poplatky zaručují nezávislost médií veřejné služby. Nic není vzdálenějšího pravdě.
Současný model financování veřejnoprávních médií totiž nezaručuje vůbec nic. Právě naopak. Vždyť právě za existence tzv. koncesionářských poplatků se Česká televize dopracovala do stavu, kdy jí podle šetření agentury STEM nevěří více než polovina občanů naší země. Pokud se zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu domáhají zachování těchto poplatků, jen na sebe prozrazují, že ve svém veřejnoprávním ‚ghettu‘ žijí mimo realitu.
Jestli je Česká televize na něčem nezávislá, pak jen a jen na zákonech, které by měla dodržovat, leč nedodržuje. Česká televize totiž není tím, čím by dle zákona měla být! Má poskytovat objektivní, ověřené, ve svém celku vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů, má přispívat k právnímu vědomí obyvatel České republiky a má také dbát na to, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech nebyla jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí.
Jenže Česká televize tato zákonná ustanovení dlouhodobě nedodržuje. Ve svém zpravodajství a publicistice naopak preferuje pouze jeden ideový a politický směr a jeho protagonisty ve svém vysílání zvýhodňuje. Nositelé jiných názorů jsou naopak selektováni, ostrakizováni, dehonestováni a stigmatizováni. Suma sumárum: Česká televize není nezávislým informačním zdrojem, nýbrž propagandistickým nástrojem.
To vše za situace, kdy povinností prakticky všech domácností je platit povinné televizní poplatky. Financujeme si tak něco, s čím nejenže nesouhlasíme, ale přímo něco, co nám škodí, neboť to narušuje volnou politickou soutěž a ničí demokratický právní řád, financujeme něco, co společnost rozděluje, namísto aby to bylo jejím spojovníkem.
Pokud strany Babišovy vládní koalice nyní přicházejí se změnou financování veřejnoprávních médií, totiž s nahrazením televizních a rozhlasových poplatků financováním přímo ze státního rozpočtu, nedělají nic svévolného, nýbrž realizují přesně to, co měly ve svém volebním programu a s čím vyhrály volby.
Pokud proti tomu zaměstnanci veřejnoprávních médií protestují, protestují ponejvíce proti výsledku svobodných demokratických voleb, respektive proti vůli samotných občanů, kteří veřejnoprávní média, a potažmo právě tyto zaměstnance, platí. A to je možná to úplně nejdůležitější, co o personálním složení zaměstnanců ČT a ČRo potřebujeme vědět,“ napsal na sociální síti Facebook Štěpánek.
(Pilař, prvnizpravy.cz, foto: arch.)
