„Proč měnit něco, co desetiletí dobře funguje?“ Zní to jako špatný vtip, ale oni to opravdu říkají.

Leč nedosti na tom! Ještě k tomu dodávají, že pokud dojde ke zrušení televizních a rozhlasových poplatků a k jejich nahrazení financováním České televize a Českého rozhlasu přímo ze státního rozpočtu, prý tím bude ohrožena nezávislost médií veřejné služby. Nic není vzdálenějšího realitě i pravdě.

Tenhle jejich argumentační faul vychází z jejich falešného přesvědčení, že naše média veřejné služby jsou etalonem poctivé a nezávislé žurnalistiky a že veřejnost je s jejich praxí naprosto spokojena. Fakt dobrý vtip! Ponechme stranou, že podle posledního průzkumu agentury STEM České televizi nedůvěřuje více něž polovina české populace, a podívejme se na jeden konkrétní příklad. O kruté realitě, že naše veřejnoprávní média zdaleka nejsou tím, čím by dle zákona být měla, nás totiž redaktoři z Kavčích hor i Vinohradské ulice přesvědčují dnes a denně. Tady je jeden střípek z oné nevábné mozaiky.

Z lůna Kavčích hor se do světa vydala také zpráva tohoto znění: „V nemocnici v Lyonu je ve vážném stavu 23letý krajně pravicový aktivista, na nějž podle dalších zaútočili antifašisté, píší francouzská média. Stalo se tak na akci europoslankyně ze strany Nepodrobená Francie.“  

Je to doslova koncentrát převrácené reality, ve které podstatná část českotelevizních redaktorů ve svém krásně vypolstrovaném a z cecíku povinného poplatkového výpalného živeném „ghettu“ žije.

Šéfredaktor časopisu TO Marek Stoniš na onu nestoudnost na svém facebooku bez milosti zareagoval takto: „Tímto považuji další debaty o způsobu financování České televize za uzavřené. Ve Francii zavraždili levicoví teroristé z Antify (ano, to je ta organizace, kterou má rád Pirát Bartoš) 23letého studenta Quentina, který na veřejném shromáždění bránil před útokem zběsilých členů Antify svou kamarádku ze spolku Collectif Némésis. A tohoto ukopaného mladého katolíka označuje ČT24 za ‚krajně pravicového extremistu‘ a jeho vrahy za ‚antifašisty‘. Je tedy třeba přeskočit chystané financování ČT ze státního rozpočtu; ústav, ve kterém pracují a chtějí ovlivňovat veřejné mínění duševní zrůdy, které publikují přiložený typ ‚zpravodajství‘, nemá čerpat z daní našich občanů ani korunu. Náprava není možná.“

Může se samozřejmě ozvat námitka, že podle téhle jednotlivosti nelze soudit celou instituci. Jenže ono je to jinak. Je to kamínek z celé mozaiky podobných přešlapů a úletů, které naše média veřejné služby dennodenně produkují jak na běžícím pásu. A mělo by nám to také připomenout fakt, že ani samotná existence veřejnoprávních médií není žádná neměnná danost, zvláště pak za situace, kdy se z nezávislého informačního zdroje přeměnila na propagandistický nástroj jedné názorové party.

Aktivisté z kulturně-mediální fronty se můžou třeba vzteknout, můžou své ovečky či ovce, vyberte si, hnát na náměstí, můžou znovu bubnovat do stávky a nocování ve spacácích ve zpravodajském velíně, ale před realitou neutečou. Podstatná část veřejnosti už jim jejich  demagogii nebaští.

Pokud tu ještě stále máme demokracii, pak platí, že o směřování země, a tím pádem i o způsobu financování médií, která patří nám daňovým poplatníkům, se nerozhoduje na ulici, ale ve volbách. A vzkaz veřejnosti z říjnových voleb je jednoznačný: „Politici, něco s tím samolibým, prolhaným, demagogickým, propagandistickým „ghettem“ už konečně udělejte!“