1.    Jednoznačný návrat dvou tradičních stran (ČSSD a ODS) na své dlouhodobé pozice a naprosté vyhoření jarních prskavek VV a TOP 09.
2.    Zastavení strmého růstu ČSSD a obnovení pozic ODS.
3.    Porážku probruselských hujerů a posílení protilisabonských postojů.


1.    Srovnání s jarními volbami do Poslanecké sněmovny dopadá takto: V jarních volbách získaly dvě tradiční strany dohromady málo přes polovinu mandátů (54.5 %) a nové projekty (VV a TOP 09) dohromady třetinu mandátů (32.5 %). V podzimních volbách dvě tradiční strany vybojovaly skoro tři čtvrtiny mandátů (74 %), zatímco tyto nové projekty – a to ještě jen tehdy, počítáme-li za „jejich“ senátora Horníka kandidujícího za Starosty a zeleného senátora Štětinu – spadly na pouhých 7.4 %.
2.    Srovnání s minulými senátními volbami je ještě zajímavější. Před dvěma lety porazili sociální demokraté občanské demokraty drtivě 23:3. Nyní se ODS vrací na svůj průměr 8 senátorů, ČSSD spadla na 12. Síly se tedy podstatně vyrovnaly. Jestliže nyní ČSSD dosáhla většiny v Senátu, pak ten rozhodující krok k tomu udělala ne nyní, ale právě před dvěma lety, protože nyní vyhrála v menším než polovičním počtu obvodů.
3.    Své senátorské křeslo obhájili dva největší kritici bruselského centralismu: Oberfalzer a Jirsa. Jirsa dokonce v přímém střetu se samotným symbolem probruselské poslušnosti, s exeurokomisařem Špidlou. Voliči řekli jasné ne dalšímu utahování bruselských šroubů.


Ladislav Jakl