Jiří Kouda: Vstoupili jsme do temné postdemokracie?

KOMENTÁŘ

Takhle nějak se nenápadně oznamují přelomové a mnohdy zlé věci. Třeba v Opavě jen tak letmo stačí poznamenat hlava státu Václav Klaus: „Vstoupili jsme do světa ne demokracie, ale postdemokracie.“ V souvislosti s Evropskou unií.

8. prosince 2011 - 06:50
Bezesporu lze najít argumenty pro euroskeptické názory skutky činané dvojice Merkelová-Sarkozy, s trochou představivosti i možnost soustředěné moci do „německého“ Frankfurtu, kde sídlí Evropská centrální banka, a následně i do Berlína, kde sídlí nejsilnější ekonomika unie. Stejně tak lze euroskeptické nálady posílit tím, že by se rozpočtovému diktátu Bruselu (alias tandemu Berlín-Paříž) musely podřídit všechny země EU, bez ohledu na to zda mají euro - ty zvláště – ale i ty, které mají dosud národní měny. Zúžilo by to rozpočtové individuální manévry tamních vládnoucích elit.

Stejně tak lze euroskeptické obavy z dominanty velkých zemí unie podpořit skutečností, že Německo realizovalo svůj vývoz (a tím pádem i pozitivní obchodní bilanci) v chudších zemích EU přesně v poměru, v nichž tyto země vykazují deficit zahraničního obchodu. A v neposlední řadě je zde euroskeptická nedůvěra k záchrannému fondu, jehož činnost – pumpování stamiliard euro do bankovního sektoru se dosud ukázala ne moc produktivní – zato vyčerpávající chudší přispěvatele až do té míry, že odmítají dodat svůj podíl do fondu (Slovensko).

Ovšem, co myslí prezident pod pojmem postdemokracie? Nedostatek rozhodovacích pravomocí menších zemí EU, byrokratickou krustu zde vytvářenou, její doposavad udržovanou strukturu sociálních a lidských práv pro něž také ještě donedávna opovržlivě mluvil jako o unii „socialistické“? Kde je ten zlom, že už o EU už nyní nemluví jako socialistické (z pohledu neoliberála)? Ví už Václav Klaus, že EU obyčejným lidem nepomůže?

Nebo je to nadnárodní diktát globálního superkapitálu, kterému je šumafuk nějaká místní struktura - třeba demokracie, když jde o zisk? A prezident si to třeba začíná uvědomovat.

Opravdu můžeme konstatovat, že se lépe agresívnímu kapitálu, bankám, investorům a jejich kriminálních odštěpných závodů v podobě ratingových společností můžeme bránit tím, že zrušíme euro, a rozdrobíme EU na dvojrychlostní úrovni – těch silných a periférních,  na jakousi zónu pár silných s eurem a volného společenství národních měn a ekonomik s nárazovým pásmem těch slabších? Že Česko ochrání koruna? Pokud prezident míní procesy v EU, má je přesněji definovat. A také co s tím.

Václav Klaus celý život prosazuje neoliberální a monetární vidění světa podle von Hayeka (Cesta do otroctví) a svobodný byznys prostor ničím a nikým neomezován a s teoretickým důsledkem obecné demokracie a svobody pro všechny, kdo tvoří hodnoty. Praxe ukázala, že jde o blud. Diktatura peněz může být stejně tak destruktivní jako vláda zfašizovaných vojáků (Chile – z níž, uraženě právě kvůli neústupnosti junty vůči potřebě demokracie, odjel autor místní ekonomické reformy Milton Friedman – další Klausův guru).

Diktatura kapitálu ale stírá dosud známé podoby demokracie a vystavuje světu ošklivý, asociální a ve svém důsledku úděsný necivilizační ksicht. Je to ale právě to, co prezidenta vedlo k těžko definovatelné poznámce o postdemokracii? Měl by ji konkretizovat a nedělat z ní něco jako postmodernismus. Ten ostatně kritizoval, kvůli jeho beztvarosti, bezideologičnosti a v němž se vše ztrácí a do nějž se vše vejde. A co je tedy podle něj postdemokracie? Je to jen jeho momentální pohled na Evropskou unii, nebo má širší názorovou filozofii?

Mohl bych nejistě odpovědět. Ovšem jen podle své představy. A líbit se to nebude. Především, demokracie, jak ji známe, zřejmě končí. Občané – pokud budou volit své zástupce, budou mít omezené pravomoce – patrně poprvé od slavné Magna Charta Libertatum, zakládající ve 13. století instituci proměněnou věky v parlament. Už totiž nebudou rozhodovat o financích státu jako celku a struktuře – třeba o o sociálních věcech, nýbrž pouze o jeho dílčích oblastech – lze jen tušit s vysokou pravděpodobností, že například o ozbrojených složkách – policie, armáda a patrně o nemocnicích. Budou možná – tito zastupitelé, či spíše delegáti určitých ekonomických cechů - rozhodovat o financování státního aparátu společně s rozhodujícím finančním kapitálem, který své zastupující instituce vůči státu a občanům ustanoví sám. Určí, kdo bude soudce a jak bude soud soudit. A nakonec se tzv. Vládou lidu propojí včetně oblbující mediokracie  a národnostním fangličkařením, a to až do krve. Kdo četl dílka Kalokain, Ocelové jeskyně či 1984, si dovede představit budoucí společnost, kterou mám na mysli. Asi je to přehnané. Nebo ne?

Přiznávám, že opravdu nevím, co je to postdemokracie. Obávám se, že to neví ani Václav Klaus, ani dnešní evropské elity (zatím demokraticky ke korytu zvolené). A pokud to ví, není ochoten či schopen ve svém poznání definovat vskutku děsivé nadcházející možnosti. Možná jen proto, že je ještě brzo. Lidi je třeba na to připravit a naučit zvuky, které vydává skopové.

Psáno pro Prvnizpravy.cz

Jiří Kouda
novinář



Anketa

Který z premiérů podle Vás hájí více národní zájmy své země?