Je to zcela mylný a nebezpečný závěr. Zlehčování a braní slova „ válka“ nadarmo je odporné. Válka je stav, kdy se legálně nepřítel zabíjí a jeho země ničí. Fialova pseudo-válka, vlastně taková knoflíková válka, zabíjení a ničení, tedy smrt a zkázu nepřinesla. 

Ani tenkrát válka nepřišla, přišli lupiči, vzali nám zbytek naší země, zbytek výzbroje pro milionovou armádu a zbrojovky schopné vyzbrojování Německa urychlit. Válka to ale nebyla. Válčit začali muži, ale i ženy, kteří se s okupací nesmířili. Doma například důstojníci: Mašín, Balabán a Morávek. Slova vlast, přísaha a důstojnost pro ně nebyla jen slova a služba v naší armádě jen cestou ke kariéře a důstojnickému platu. Muži, kteří odešli ze země, potom bojovali proti Němcům na všech frontách na zemi i ve vzduchu. Všude tam, v cizích zemích, v cizích armádách pokládali své životy. Vedli svoji válku za svou zem. Nikdo nemůže dát víc! Zabránění válce by pro ČSR ušetřilo 360 000 životů.

Rozhořívá se nám další velký válečný konflikt v Evropě. Němci zatím u žádného nechyběli. Bojím se, že zatoužili, tentokrát společně s minulými nepřáteli řešit válkou své domácí problémy a podělit se o Rusko. V případě neúspěchu válkou zabrání svému skládání účtů z toho, kam své země svou slabomyslností, politickou korupcí, neschopností a všeho-schopností přivedli.

15. březen je vhodné datum k zamyšlení se nás, jednotlivě bezmocných, zda vazalství k Německu je to, co potřebujeme a nad praktickým využitím slovního spojení: MOC BOZMOCNÝCH.