Může snad někdo ze zastupitelů Brna vysvětlit, v čem jiném spočívá ten krok k usmíření? Kdo s kým a proč je vlastně usmiřován? O co jiného než o majetky dnes v tomto usmíření jde? A kdy tedy obě strany řeknou: Je hotovo! Právě jsme přerušili začarovaný kruh zločinů, jak tento generace trvající stav popsal pan Posselt. Kdo zná odpovědi? Zajímají zastupitele a politiky obecně názory občanů – jejich voličů? 

Obracím se především na vás, kteří víc pamatujete, víc si uvědomujete, co hrozí. Nezatěžujme své svědomí lhostejností, a pokud máme svou zemi rádi, vyjádřeme svůj odpor ke konání tohoto sjezdu na zasedání Zastupitelstva města Brna 14 dubna. Chraňme všichni bez ohledů na naše politické hašteření zájem zatím našeho státu i jeho majetků. Zašantročilo a rozkradlo se toho u nás už dost. Nikdo jiný to za nás neudělá. Jestli nás nespojí ani toto, co nás spojí? Znovu se obracím na vás starší. Ne proto, že máte víc času, ale proto, že jsme blíž historii a těm, co za naši zem položili životy. My máme za sebou víc roků k srovnávání, co jsme kdy získali a ztratili. 

Prolomení Benešových dekretů bude znamenat velkou ztrátu toho, co ještě zbylo. My starší, co se obtížně rozbíháme a ještě obtížněji zastavujeme, máme také hlouběji zapuštěné kořeny do půdy pod našima nohama, které říkáme vlast.  Dokažme tak odporem k těmto mile a přátelsky se tvářícím snahám narušit stávající právní stav, že jsme přes všechny spory především Moravané a Češi. Můžeme se mezi sebou přít o to, kdo má naší zemi vládnout, ale jen do chvíle, kdy o svou zem přijdeme. Potvrďme tak sami sobě, jestli o tuto zem vůbec stojíme a svědomí nám řekne, zda si ji, naši zem, dědictví otců, zachováme a zasloužíme.

Navštíví nás potomci těch, co tuto zem kdysi zradili. Chtěli do Německa, a to se jim splnilo. Možná své zrady litovali. Dnes jsou mrtví. Oni a naši mrtví si na věčnosti jistě už dávno odpustili. Proč mají živí otvírat staré rány pod záminkou napravení starých křivd?