Na míru nesvobody v osmdesátých létech jsme si většinou zvykli, a i když se svoboda stala nejčastějším slovem na plakátech, myslím, že nejsilnějším motorem k tomu, že jsme se, snad jako poslední, připojili k bourání socialismu, byla pro většinu touha mít se lépe. Kdybychom před cca 30 léty nejvíc toužili po svobodě, tak bychom si ji dnes nenechali tak snadno brát! Tenkrát vládnoucí strana nemajíc podporu ani mezi svými členy soustředila své úsilí na to, aby nedošlo k účtování a zúčtování. To se povedlo. Masa máslem pomazaných hlav byla příliš početná. Toto, a skutečnost, že startovní čára ke kapitalismu byla pro její příslušníky ovládající ekonomiku naší země zcela jinde, než pro plebejce, umožnilo téměř bezkonfliktní zrození „nových kapitalistů“. Možná, že u některých z nich byla na počátku i nějaká sociální citlivost, ale ta se během boje o mamon většinou vytratila.

Zrušení překážek pro soukromé podnikání pak vytvořilo stav podobný „zlaté horečce“. Těmto hospodářským proměnám však scházel duchovní rámec. Budovatelské nadšení s vizí lepšího, marxisticky myslícího člověka a spravedlivého světa zničila realita. Nová obecná hesla o svobodě, pravdě a lásce byla příliš široká. Návrat od internacionalismu k národním tradicím a křesťanskému odkazu nikdo moc nehledal, naopak duchovní náplní se má stát znovu multikulturní duchovní guláš, přitom není jasné, co vlastně zbylo z evropských kulturních a duchovních hodnot. Není divu, že se Evropou v této duchovní bezradnosti úspěšně šíří islám. Já nevidím nikde dostatek státnické vůle, která by chtěla a dokázala tomuto procesu čelit. Všude jen odevzdanost až podpora. Evropa odložila kříž, ale nic jiného nepozvedla. Evropané řeší desítky pohlaví, otrokářství a rasismus pra-pra-předků a znovu sní o tom, že poručí větru, dešti, Číňanům, Rusům, a že za sebou seřadí celý svět k pochodu za naší představou štěstí. A takové cíle přece stojí za trochu svobody!!!

Bojím se, že chování naší ani evropské vlády, zavádění cenzury, a omezování ani likvidace našich svobod nás proti jejich počínání ze židlí nezvedne. Až pád do chudoby. Až s holými zadky začneme znovu bojovat o své svobody!