„Obviněná si byla dobře vědoma toho, že její názory jsou v rozporu s většinovým názorem současné demokratické společnosti, čímž není myšlena pouze Česká republika, ale přinejmenším celé evropské společenství.“ A dále se v usnesení uvádí: „…jí podávaná verze příčin konfliktu neodpovídala tomu, jak byl tento konflikt a jeho příčiny vnímán nejen většinou společnosti a čelními představiteli českého státu …“  Výňatek pochází usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze 17. 12. 2024, spisová značka 3 Tdo 706/2024, kterým bylo odůvodněno zrušení usnesení Městského soudu pro Prahu 6 a bylo mu nařízeno, aby věc znovu projednal. Následkem nového přelíčení byl vynesen rozsudek s výrokem vinna a byl paní učitelce vyměřen nepodmíněný trest. Oprávněnost postupu Nejvyššího soudu České republiky a Obvodního soudu pro Prahu 6 ponechám právníkům v budoucnosti, kteří budou hodnotit činnost právníku současnosti. Zastavím se pouze u pojmu většinový názor, který je podsouván jako pravdivý názor.  

Na popsání pravdy a pravdivosti vzniklo v historii několik teorií: koherenční, korespondenční, konzistentní, konsensuální, inflační, deflační, pragmatická a mnohé další. Jedním ze směrů definování pravdivosti názoru je konsensuální pravda, která je v usnesení Nejvyššího soudu považována za většinovou pravdu. Konsensuální pojetí pravdy spolu s pojetím pragmatické pravdy má své opodstatnění, ale není možné tyto koncepty používat libovolně, kdykoli, kdekoliv a za jakýchkoli podmínek. Uvedu příklad.

V osmnáctém století osobnosti jako André-Marie Ampère, Alessandro Volta, Michael Faraday a další experimentátoři objevovali elektromagnetické pole, rozdíl elektrických potenciálů a tok elektrického proudu. Zjistili, že mezi různými elektrickými potenciály existuje napětí. Když jeho kladný a záporný pól spojíte vodičem, začne mezi nimi protékat elektrický proud. Logicky usoudili, že proud poteče od kladného pólu k zápornému pólu. Od kladného, co je více, k zápornému, co je méně. Následovaly zákony Gustava Roberta Kirchhoffa. Dodnes se ve všech elektrických schématech značí tok proudu od plusu k mínusu. Později se však ukázalo, že skutečně elektrony putují od záporného pólu, kde je jejich přebytek, ke kladnému pólu, kde je jejich nedostatek. Tím dochází k vyrovnání potenciálů. Původní značení toku elektřiny se ukázalo jako nepravdivé, ale již se nezměnilo. Konsensus se ustálil na značení proudu od plusového znaménka k mínusovému, i když každý ví, že elektrony ve skutečnosti tečou opačně.

Pravdivě víme, že značení je nepravdivé, tedy v rozporu se skutečným tokem elektronů. Konsensuálně jsme se dohodli na nepravdě, o které víme, že je nepravdou. Tuto nepravdivost však využíváme z praktických důvodů. Nevadí nám nepravda, protože víme, že je to nepravda, a také víme, jaká je pravda ohledně toku elektronů. Náš praktický život existuje skrze používání této nepravdy. Kdyby někteří vědci a konstruktéři začali značit tok proudu od mínusu k plusu a jiní od plusu k mínusu, nastal by zmatek a chaos. Původní vědecký omyl se stal konsensuálně přijatým platným pravidlem a běda žákovi u zkoušky, který by označil tok proudu dle skutečného toku elektronů, teda pravdu.

Vedle konsensuální pravdy existuje již od Aristotela korespondenční teorie pravdy. Podle něj je pravdivý výrok ten, který koresponduje se skutečností. Čím více je ve shodě, tím více je pravdivý, a čím méně je ve shodě, tím se stává nepravdivý. Na určité uzlové linii měr se pravdivé tvrzení překlopí v nepravdivé tvrzení, v omyl nebo lež. Absolutní lež a absolutní pravda jsou spíše výjimkou než běžným pravidlem. Na částečnou shodnost tvrzení se skutečností máme pojem polopravda.

V běžném životě polopravdy nemáme rádi. Chceme znát pravdu, čistou pravdu, nic víc než pravdu, žádnou lež. Chceme celou pravdu. A někde tady bude zakopaný pes. Když to vezmeme do důsledku, pravda vlastně neexistuje. Neroste na stromech, nesklízíme ji na polích. To, co skutečně existuje, je věrnost odrazu skutečnosti v našem vědomí. Když naše myšlenky vyslovíme, vyjadřují určitou míru shody našeho tvrzení nebo názoru se skutečností. To, čemu říkáme pravda, je vlastnost vyjadřující míru shody názoru se skutečností. Z přídavného jména „pravdivé“ se stalo příslovce „pravdivost“ a následně podstatné jméno „pravda“. Ale stále, jak příslovce, tak i podstatné jméno označuje pouze vlastnost shodnosti vysloveného názoru se skutečností.

Sociální psycholog Solomon Asch v roce 1951 uspořádal řadu experimentů, aby zjistil míru konformity v lidské společnosti. Konformita je přizpůsobení se jednotlivce převažujícím či dominantním názorům, požadavkům, normám skupiny či společnosti, v níž člověk žije, a potlačení projevů vlastních názorů, postojů a hodnot. Experiment spočíval v tom, že Asch vyzval studenty, aby porovnávali délku čar na sérii kartiček. Uvedl to jako test zraku, ale ve skutečnosti šlo o test posuzující konformitu. Účastníci experimentu měli před sebou vždy jednu čáru jako „etalon“ a podle etalonu měli určovat délku dalších tří čar. Svůj úsudek poté postupně vyslovovali nahlas před ostatními účastníky experimentu. Kouzlo experimentu spočívalo v tom, že většina testovaných osob byla instruována, aby odpovídala nesprávně. Osoba testovaná na konformitu pak odpovídala jako poslední. Test měřil, do jaké míry bude testovaná osoba odpovídat podle svého přesvědčení o délce čáry a nakolik podlehne úmyslně nesprávným odpovědím svých předchůdců. Výsledky experimentu ukázaly, že lidé podléhají názorovému nátlaku většiny.
 

V usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. a ústavního zákona č. 295/2021 Sb., Oddíl druhý Politická práva, článek 17, uvádí:

1. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
2. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
3. Cenzura je nepřípustná. Nikde není stanoveno, že většinový názor má být přijímán jako pravdivý. Dále je pro úplnost nutné uvést, že v Listině základních práv a svobod je také článek 4, který v určitých případech omezuje právo svobodného projevu:
4. Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

Jedním z těchto omezení je popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy dle § 405 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Problém spočívá v tom, že i v roce 2022, kdy došlo k událostem ve školní třídě a obě armády utrpěly značné ztráty, nebude možné prokázat, že tyto oběti spadají do kategorie genocidy. Porovnat kritéria genocidy s událostmi z počátku roku 2022, které se odehrály na východě Ukrajiny, je úkol na delší pojednání. I úmrtí jediného člověka ve válce je tragédií pro jeho blízké. Z pohledu morálky je to špatné, když umře rolník, dělník, inženýr bez ohledu na to, jestli stal na ukrajinské nebo ruské straně frontu. Jiné je, když umře sadista celý potetovanými fašistickými runami. Citlivý člověk může i na jeho smrť říct, že byl oběť, která byla ovlivněna špatnou ideologií, která stála na špatné straně. Když už jsme u těch stran a billboard Spolu nás vyzývá postavit se na tu správnou stranu, která je to vlastně strana. Těch kluků, s těmi hrůzu vzbuzujícími znaky, nebo těch kluků stojících proti nim.  

Usnesení Nejvyššího soudu se odvolává na většinový názor, který vyhlašuje za pravdivý, a odchylka od většinového názoru je považována za lež. Jak bylo uvedeno v úvodu, nemám ambici posuzovat právní opodstatněnost usnesení Nejvyššího soudu. Mým cílem je pouze poukázat na logické nesrovnalosti, které shrnuji následovně:

1. Většinový názor souvisí s konformismem. Experimenty potvrdily, že konformní lidé jsou ochotni přijmout nepravdivé tvrzení, i když vnitřně cítí, že toto tvrzení neodpovídá skutečnosti. 
2. Zvažování všech souvislostí je pro psychiku člověka náročné. Navíc člověk s omezeným přístupem k informacím, s omezenou metodologickou vybaveností se těžko propracovává k pravdivému poznání. Inklinuje k potřebě rychlého a jasného určení pravda nebo lež. Pak postačí ze širokého spektra informací vybrat pouze jeden jediný fakt, kterým je například překročení hranice 24.2.2022. Tento fakt použít jako argument a určit pravdu. Jasné, jednoduché, bezproblémové. Mozek je spokojen. Vyřešil záhadu bez vynaložení energie. Má jasné stanovisko a člověk se může postavit na tu správnou stranu. 
3. Soustavné a masové působení médií, dlouholetá rusofobie v médiích, školách a umění způsobily paušální a nekritické odsuzování všeho ruského mezi většinou populace. Vnímání událostí na Ukrajině po 24.2.2022 je ovlivněno vypěstovaným postojem. Zejména emocionální stránka rusofobního postoje ovlivňuje vnímání reality a názor. Názor ovlivněný emocí ztrácí na objektivitě.
4. Rychlé myšlení a přijetí jasného postoje je hromadnou záležitostí. Takovýto postoj nachází oporu v televizi, v rádiu, v internetových diskusích a v rozhovorech. Jasné, jednoduché a pro mnohé i slušně vydělávající. 
5. Názor většiny nezaručuje shodu názoru ze skutečností. Zaručuje pouze shodnost názorů mnoha jednotlivců. Ale tento jednotný názor může být jak shodný se skutečností, může se však od skutečnosti i značně odlišovat. Jednoznačný názor zajišťuje jednotu společnosti. To vyhovuje vládě pro poklidné vládnutí.
6. Potlačení menšinového názoru umožní médiím, politikům i soudům opřít se o většinový názor. Říkají to přece všichni, tak to musí být pravda. A to posiluje konformismus, ne shodu názoru se skutečností. Avšak potlačovat odlišné názory nelze do nekonečna.

Bič byl upleten, heretik zbičován a občané zastrašeni. Co k tomu dodat?