Když po internetu kolovala celá řada nekompromisních kritických vystoupení Nigela Farage (zde) o zkostnatělé, nefunkční, nedemokratické a neperspektivní Evropské unii, byl považován za rebelujícího extrémistu a dokonce i blázna. A ejhle, dnes, po několikaletém vytrvalém boji proti „bruselizaci“, Británie z EU na přání voličů vystupuje a on se pravděpodobně stane budoucím britským premiérem. To je pro evropské papaláše, kteří se mu smáli a cítili se na svých dobře placených postech z daní Evropanů neotřesitelní, pořádně ledová sprcha.

Lákadla nesplněných slibů

Ze strany bruselských byrokratů bylo jedním z hlavních lákadel vstupu do EU slib postupného smazání ekonomických rozdílů mezi silnými ekonomikami západu a slabšími ekonomikami východu. To se ale ani po 13 letech bratrského semknutí, při kterém čeští mocipáni skláněli svoje hlavy před bruselskou šlechtou až ke kolenům, ani v nejmenším nenaplnilo a z dosavadního celospolečensko-ekonomického vývoje je tak patrno, že se tento falešný slib ve skutečnosti nikdy ani naplnit neměl.

Důvody ekonomické stagnace

Hlavním nositelem prosperity jednotlivce, firmy a potažmo státu je tvorba, výše přidané hodnoty. Tu lze získat jen za předpokladu, že dané subjekty disponují úspěšným vývojem a progresivními, výrobou podpořenými výkonnými technologiemi, nikoli dohledem a kontrolou, rozbujelou byrokracií. Značná část stěžejních vývojových oblastí ale z ČR odfrčela (prodejem nebo privatizací mnoha českých firem) do zahraničí, a to nás na oplátku obohatilo montovnami, supermarkety a skladovými hangáry internetových obchodů s prací ve mzdě, kde minimální přidanou hodnotu schlamstnou zahraniční vlastníci a nenažrané banky.

A jak roky společné bratrské cesty Evropou plynou, tak se rozplývají sny o německých platech a naopak přibývá skepse a zklamání z prapodivných nařízení všemocné EU. Pokud tomuto EU říká rovnocenné partnerství, tak já tomu říkám vztah podřízené a nadřízené země. Silné Německo a celý západ využívá evropského jednotného trhu k profitu z levné pracovní síly východu a nikdy nedopustí, aby to bylo jinak. Ve své podstatě pracujeme za východní mzdy a platíme západní ceny. Toto je, vážení, pravá tvář EU, která uvalila sankce na Rusko, aby zabránila posilujícímu odbytu do ekonomicky sílícího Ruska. EU nás potřebuje jako svoje námezdní dělníky a my tuto roli celá ta léta, jako hlupáci, hrajeme. Naše suverenita se rozplynula a nastoupilo patolízalství prostřednictvím úschovny odložených druhořadých politiků v byrokratické evropské struktuře.

Od čeho se Britové chtějí oprostit a proč BREXITU říkají nezávislost?

Nikde se občan nedozví skutečný počet bruselských darmožroutů. A tak si skupina studentů z Open Europe vzala veřejné informace jednotlivých institucí EU a dala si práci se sčítáním aktivních kmenových zaměstnanců. A toto je výsledek:

To ale není všechno. Na každém ministerstvu je odbor pro EU. Na každém krajském úřadě je odbor pro EU. Pokračuje to dalšími státními úřady, o jejichž existenci většina lidí ani neví.

Naskýtá se otázka: Co na to naše politická reprezentace?

Pokud se vrátíme na počátky vyjednávání našeho vstupu do EU, asi si vzpomenete, že první pokus s Evropskou ústavou nevyšel, a tak přišla na řadu Lisabonská smlouva, doprovázená masivní mediální masáží a lidé uvěřili. Po 15 letech jsou dvě třetiny obyvatelstva ČR zhnuseny nenaplněnými sliby, a to i přes skutečnost, že se média snaží křivit skutečnou realitu, jak to jen jde. Odchod Britů je vyděsil tak, že ve svých lžích panikaří a jedním dechem odsuzují Británii a současně volají po nutnosti rekonstrukce EU a zapomínají na to, že po změně, na rozdíl od nás, Britové volají už řadu let a nic se nedělo. Proto po 43 letech z EU odešli.

Za neúspěch a prohru se v politice platí, nikoli však v EU.

Cameron uznal svoji prohru (podpora setrvání v EU) a oznámil rezignaci. Těmi, kdo ale rovněž prohráli, a to na plné čáře, jsou především hlavní představitelé EU. Očekával jsem, že se stejně zachová samozvaný president Jean Claude Juncker (plat 715 000,- Kč měsíčně) a světe, div se, ono nic. Naopak se zarputile pustil do Britů, co si to dovolili, a naznačil tvrdá odvetná opatření. Pokud se tak stane, ukáže se pravá tvář nedemokracie EU a spustí se řetězová reakce znechucených členských států, které pochopí, že sebereflexe a nutná reforma diktátorské a totalitní instituce EU zcela jistě nehrozí. Pokud se tato úvaha naplní a další země se rozhodnou uštědřit byrokratickým parazitům z EU kopačky, tak, jak to učinili Britové, nestane se nic závratného, jen přijde 170 tisíc úředníků o velmi dobře placenou práci a budou se muset začít živit něčím užitečnějším.