Smích však poněkud mrzne na rtech a není to jen díky letošnímu nebývale chladnému jarnímu počasí. Jedná se přece o oblast, ve které jde o zdraví a někdy i o život. Zvlášť nyní, v době pokračující, i když slábnoucí koronavirové krize. P. Arenberger zcela správně skončil poté, co neuměl vysvětlit, proč v jeho majetkovém přiznání chyběly desítky nemovitostí nebo vedlejší příjem 28 milionů korun ze živnosti za klinický výzkum, přednášky a konzultace. Ukázalo se také, že vinohradské nemocnici, kterou později sám řídil, několik let pronajímal svou budovu a inkasoval přes sto tisíc korun měsíčně. Místo přiznání pochybení se vymluvil na mediální lynč. Otázkou zůstává jeho další setrvání ve funkci ředitele.

A. Vojtěch dříve tak razantní v odvolávání „svých“ ředitelů, je zatím spíše shovívavý. Na začátku svého působení v pro něj zcela neznámém rezortu se „proslavil“ často ne zcela odůvodněnými personálními výměnami v přímo řízených organizacích. Ministr Vojtěch byl odpovědný za předražené nákupy ochranných osobních pomůcek, kterých byl na začátku epidemie COVID-19 nedostatek. Jejich nákup později kritizoval i Nejvyšší kontrolní úřad. Jde za ním nekompetentnost a chaos v protiepidemických opatřeních, dlouho chybějící očkovací strategie nebo nezvládnutá vysvětlovací kampaň. Z ministerstva zdravotnictví odcházel v situaci, kdy odborníci varovali před druhou vlnou epidemie covidu, neměl ale dostatečnou podporu premiéra. Tato situace se pravděpodobně bude opakovat a nedostatek autority „staronového“ ministra může být příčinou toho, že nebudou i nadále uspokojivě řešeny nejdůležitější dlouhodobé i aktuální problémy českého zdravotnictví.

Před A. Vojtěchem tak stojí řada nelehkých úkolů. Musí ve sněmovně na poslední chvíli „protlačit“ důležité zákony, které mají zvýšit dostupnost vysoce inovativních léčivých přípravků a přinášejí i kontroverzní návrhy v oblasti pacientských organizací. Na své schválení už dlouho čeká také zákon o návykových látkách a o elektronickém zdravotnictví. Kromě toho má v podstatě pouze dva týdny na prosazení nezbytného navýšení plateb za tzv. státní pojištěnce na rok 2022. Zatím uvažované zvýšení o pouhých 200 korun rozhodně nestačí. Vznikl by tím pro KSČM nepřijatelný tlak na vyšší spoluúčast pacientů. S tím souvisí i právě probíhající jednání o úhradách za zdravotní péči na rok 2022. Také toto dohodovací řízení má termín do konce června a nejde ho uzavřít bez toho, aby bylo jasno ve věci kompenzační vyhlášky za rok 2021.

Covidem postižené nemocnice potřebují i nadále pomoc a část zdravotníků stále čeká na slíbené odměny. Na vyřešení čeká i „kostlivec ve skříni“ v podobě dosud nezaplacených 90 mil. Kč Nemocnici Na Bulovce za polní nemocnici v Letňanech. Ministerstvo zdravotnictví nařídilo její zřízení a i když nebyla nakonec naštěstí potřeba, nelze náklady nechat pouze na fakultní nemocnici. Velkým tématem bude i Národní plán obnovy, který má za cíl řešit hospodářské i sociální dopady pandemie koronaviru a počítá s dotacemi ve výši 17 miliard korun. Celkově příliš mnoho složitých a náročných úkolů pro někoho, kdo již jednou neobstál.