...a to ani „na vrcholech hor“ a dodává: „Máme prý jedny z nejčastějších návštěv stomatologa, neboť je to v uvozovkách zdarma.“ Pan Šmucler asi žije v jiné zemi než pacienti, kteří si opakovaně stěžují na finanční i faktickou nedostupnost stomatologické péče. Sám prezident České stomatologické komory nedávno na konferenci Efektivní nemocnice „radostně“ konstatoval, že na rozdíl od jiných oblastí zdravotní péče mají pacienti u zubaře padesáti procentní spoluúčast. 

Poslední data Eurostatu mluví o tom, jak často se obyvatelé jednotlivých zemí EU objevují v křeslech stomatologů. Nejvyšší počet návštěv mají Nizozemci – 2,8 během jediného roku. Češi jsou prý s 1,6 návštěvy na druhém místě. Znamená to, že Češi přistupují ke svému zdraví odpovědně. Zubaři ale stále preferují větší města a méně atraktivní lokality mají problém. Na pojišťovny i Ministerstvo zdravotnictví ČR pravidelně chodí velké množství stížností, že zubaři v některých oblastech chybí nebo nechtějí přijímat nové pacienty, kteří by si péči nehradili sami, ale měli by ji ze zdravotního pojištění.

Celkem komora registruje asi 8 500 lékařů. Někteří ale nemají smlouvy se zdravotními pojišťovnami a na jejich „luxusní“ služby dosáhnou jen nemnozí. Bude tedy stomatologická péče v dohledné době dostupnější nebo se postupně staneme národem „bezzubých“?

Řešení nejsou jednoduchá a okamžitá. Je třeba napravit chyby za posledních třicet let. Jednou z cest k dostupnosti je ta, kterou nastoupily zdravotní pojišťovny: navýšení finančních prostředků ze zdravotního pojištění a dojednání nových rámcových smluv. Situaci pomalu, ale přece zlepšuje i zavedení vyšší úhrady za registraci pacienta a prevence. Díky tomu podle VZP našlo od letošního července do října zubaře přes 11 600 lidí. Také kraje a města neúnavně slibují další benefity těm, kteří k nim přijdou léčit.

Stomatology nejvíce hledá Jihočeský, Středočeský i Pardubický kraj nebo Morava. Chybí i v pohraničí, v Kraslicích na Sokolovsku, na Šluknovsku, v Mariánských Lázních, Rychnově nad Kněžnou, Krnově nebo Frýdlantsku. Ani nabízení příspěvků na vybavení ordinace, byty a další pobídky ale mnohdy k přilákání nových lékařů nestačí. Příkladem je třeba Žďár nad Sázavou. První kolo dotačního programu přilákalo jen jednu mladou zubařku. Ordinace ve městě ale v nejbližších letech zavře víc lékařů, kteří odcházejí do důchodu. Město proto shání odborníky do 35 let a v programu nabízí celkem 900 tisíc korun. Podobný program je k dispozici také na Vysočině – 300 tisíc korun pro obce k zajištění zubních ordinací a zvýšení hodinové sazby, kterou dostávají zubaři sloužící pohotovost. Hlinsko na Chrudimsku zase zaplatí 400 tisíc korun přímo zubařům, kteří si ve městě zřídí ordinaci. Případně jim dá výhodnou půjčku milion korun. Ohrožení péče ohlásil i Bohumín na Karvinsku. Tisícům lidí tak hrozí, že přijdou o zubaře. Město se proto nové snaží přilákat na připravenou ordinaci i bydlení. Je jasné, že problém nespočívá jen ve financích, ale také v neochotě léčit mimo velká města. Další opatření tak musí učinit i ministerstvo zdravotnictví.

Kromě podpůrných programů pro zřizování praxí v jednotlivých regionech by mohlo například podmínit své finanční příspěvky na vzdělávání lékařů požadavkem na odpracování určité doby v místech, kde potřebná zdravotní péče chybí. Nepopulární, ale za pokus to stojí. Nárok na kvalitní potřebnou zdravotní péči mají pacienti v celé České republice.