Podle studie brazilských vědců (Espírito Santo et al., 2025), která analyzovala pohybové chování 746 školáků pomocí měřičů pohybu, platí jednoduché pravidlo: čím více zdravých návyků dítě dodržuje – dostatek spánku, méně sedavého času a pravidelný pohyb – tím vyšší je jeho celková kvalita života. Nejde přitom jen o fyzické zdraví, ale zejména o psychickou pohodu, odolnost vůči stresu a celkovou spokojenost. Efekt je nejsilnější, když jsou tyto návyky kombinovány – například pokud dítě spí alespoň 8–10 hodin, zároveň omezuje čas u obrazovky a hýbe se alespoň hodinu denně.
Realita v České republice však podle nového šetření agentury SANEP z dubna 2025 vypadá značně odlišně. Až 70 % dětí se sportu věnuje méně než 30 minut denně. Každé druhé dítě stráví i méně než 30 minut denně mírnou fyzickou aktivitou, jako je chůze do školy nebo domácí práce. To zásadně neodpovídá mezinárodním doporučením, která uvádějí alespoň 60 minut mírné až intenzivní aktivity denně. Ve stejnou chvíli ale 33 % dětí tráví 2 až 3 hodiny denně u obrazovky, 15 % pak dokonce 3 až 4 hodiny, a více než každé desáté dítě je online 4 a více hodin denně.
Znepokojivá je rovněž skutečnost, že většina rodičů – celkem 62 % – nijak neorganizuje svému dítěti čas, který tráví u elektronických zařízení. Výsledkem je spontánní a často nekontrolované užívání mobilních telefonů, herních konzolí či počítačů, které na psychiku mladistvých působí dlouhodobě negativně.
Zatímco výzkum z Latinské Ameriky ukazuje, že správně nastavený režim dokáže zvednout skóre kvality života dětí o několik procentních bodů, české výsledky odhalují smutnou skutečnost: většina dětí nejenže nemá dostatek přirozeného pohybu, ale zároveň stráví většinu volného času sedavě – často zcela bez dohledu. To je kombinace, která podle vědců vede k únavě, úzkostem, zhoršené sebedůvěře a celkovému pocitu nespokojenosti.
Zdraví našich dětí není otázkou sportovních výkonů, ale každodenní rovnováhy. Pokud chceme zlepšit kvalitu života celé generace, musíme přestat podceňovat důležitost spánku, přirozeného pohybu a nastavení hranic pro digitální svět. Rodiče by měli organizovat čas u obrazovky stejně důsledně, jako dbají na školní přípravu. Školy by měly podporovat pravidelný pohyb i mimo tělocvik. A stát musí pochopit, že investice do zdravého životního stylu dětí se vrací v podobě nižších výdajů na zdravotnictví a vyšší duševní odolnosti populace. Čím dřív to přijmeme, tím méně psychických potíží, poruch pozornosti a obezity budeme v budoucnu řešit.