Občanský zákoník i zákon o požární ochraně totiž staví jejich činnost do jiné kategorie. Člen sportovního spolku vykonává svou činnost proto, že je členem – jde o naplňování práv a povinností, které mu vyplývají ze stanov. Dobrovolný hasič je zase členem jednotky sboru dobrovolných hasičů obce nebo spolku hasičského svazu. Ani jeden z těchto případů ale nespadá pod režim zákona o dobrovolnické službě, protože zde nevzniká smluvní vztah dobrovolníka a vysílající organizace. Činnost je tedy fakticky dobrovolná, ale právně nikoli „dobrovolnická".
Do toho všeho vstupuje i další problematický pojem – „veřejně prospěšná činnost". Občanský zákoník ho používá, spolky si ho dávají do stanov, ale definice (v § 146 občanského zákoníku), která ve veřejné prospěšnosti vidí způsob dosahování obecného blaha, umožňuje, aby si pojem vyložil každý jak chce. Status veřejné prospěšnosti, který měl přinést jasná pravidla, vyšší důvěryhodnost a také daňové výhody, zůstal jen v návrzích. Výsledkem je, že pojem je prázdný a nepřináší žádné reálné výhody pro ty, kdo veřejně prospěšnou činnost vykonávají.
V kontrastu s tím stojí Německo nebo Rakousko. Tam je právní status veřejné prospěšnosti jasně vymezen a přináší konkrétní výhody – od daňových úlev až po lepší přístup k financím. Sportovní kluby i hasičské spolky jsou tím pádem více chráněny, oceňovány a jejich práce je uznávána jako součást veřejného zájmu. V českém prostředí se sice hovoří o dobrovolnictví a veřejné prospěšnosti, ale realita je taková, že jde jen o slova bez obsahu.
Je to nespravedlivé vůči tisícům lidí, kteří ve svém volném čase opravují hřiště, vedou tréninky dětí nebo vyjíždějí k zásahům při požárech a povodních. Český stát se jejich práce dovolává, dotace a programy sportovních svazů na ní stojí, obce by se bez ní neobešly. Ale právně i společensky jim chybí uznání, které by odpovídalo rozsahu a významu jejich činnosti.
Pokud se Česká republika chce posunout směrem k moderní občanské společnosti, musí se jednou k tomuto dluhu vrátit. Nestačí jen říkat, že činnost je dobrovolná a veřejně prospěšná. Je třeba dát těmto slovům konkrétní obsah, podobně jako to funguje v sousedních zemích. Dokud se tak nestane, zůstane označení „dobrovolník" i „veřejně prospěšná činnost" jen hezkou nálepkou, za níž stojí skuteční lidé a jejich práce – ale bez právní jistoty a bez odpovídající společenské váhy.
![[title] [title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_4a7d7166-736f-11ee-a1c9-003048df98d0_76ec1726bde4f133c9f75d2345e43419.jpg)
![[title] [title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_b4c029aa-1c07-11f1-8c42-ac1f6b488341_4ff54e42fa05253e4c30a00132f8c923.jpg)
![[title] [title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_88a0ea95-9ea5-11eb-b4e3-003048df98d0_8e540a647b0ea90d4bebbf3a187fd24e.jpg)






