Klíčová byla indikace, jak bude měnová politika vypadat v příštích měsících. ECB připravila investory na to, že pravděpodobně na příštím zasedání v září sníží úrokové sazby ještě více do záporu. Dále bylo oznámeno, že se bude ECB zabývat možnostmi, jak a jestli vůbec obnovit program kvantitativního uvolňování (QE – quantitative easing), tedy nákupy vládních a korporátních dluhopisů. ECB také indikovala, že se bude zabývat možnostmi, jak ulevit bankám v eurozóně, které trpí zápornými sazbami, konkrétní depozitní sazbou, která je aktuálně na úrovni -0,4 %. Banky v eurozóně proto musí za ukládání likviditních rezerv u ECB evropské měnové autoritě platit. Hovoří se proto o tier-systému, kde by nějakým způsobem byly likviditní rezervy bank, resp. depozitní sazba segmentovány tak, aby banky trpěly méně. Hovořilo se také o možné změně nastavení inflačního cíle ECB, který momentální zní tak, že by se měla inflace pohybovat „pod, ale blízko 2 %“.

Celkový dojem ze zasedání ECB přesně odpovídá holubičí otočce směrem k uvolněnější měnové politice, které jsme byly svědky v posledních měsících či týdnech, a platí to také pro americkou centrální banku Fed. Důvodem je skutečnost, že se ECB dlouhodobě nedaří inflačního cíle dosáhnout, když se inflace perzistentně pohybuje poměrně hluboko pod dvěma procenty, poslední číslo za červen činilo 1,3 %. Druhým důvodem je horšící se kondice ekonomiky eurozóny, platí to i pro světovou ekonomiku, a zejména německý průmysl je na tom dosti špatně. Prezident ECB Mario Draghi na tiskové konferenci dokonce prohlásil, že ekonomický výhled je „horší a horší“. V tomto světle potom nepřekvapí, že se ECB bude snažit inflaci, včetně ekonomického růstu, podpořit dalšími stimulačními opatřeními, zmíněnými výše. Někteří investoři přitom dokonce spekulují o tom, že by mohla ECB za nějakou dobu, po vzoru japonské centrální banky, zavést nákupy akcií prostřednictvím nákupů burzovně obchodovaných fondů ETF na hlavní evropské akciové indexy.

Ať to bude jak chce, ECB to bude mít nesmírné složité. Inflace je v eurozóně pod inflačním cílem již pěknou řádku let, inflační očekávání jsou ukotvena velice nízko a v prostředí klesajícího hospodářského růstu bude snaha o vygenerování vyšší inflace o to složitější. Diskutabilní je rovněž znovuobnovení programu kvantitativního uvolňování. Velice výrazný objem vládních dluhopisů zemí eurozóny se totiž obchoduje se záporným výnosem neboli ceny jsou na historických maximech, Investoři tak musí vládám v eurozóně platit za „privilegium“, že si jejich dluhopisy mohou koupit. U německých vládních dluhopisů to je 85 %! Navíc rovněž významný objem eurových korporátních dluhopisů nese záporný výnos. Někteří investoři se proto bojí, že by obnovené kvantitativní uvolňování mohlo vyvolat vznik spekulativních bublin. Nedá se nic dělat, ECB to má nesmírně složité a příští měsíce a kvartály ukáží, nakolik bude ECB v dosahování svých cílů úspěšná.