Je hnusně, ven se jít nedá, a to je dobře. Je čas na čtení. Z prošlého času se mi vynořil titul John Perkins: Confessions of an Economic Hit Man. Česky vyšla už roku 2015 s poněkud matoucím titulem Zpověď lovce ekonomik, ale já bych dal přednost obratu Zpověď ekonomického zabijáka. Na Databázi knih.cz se připomíná, že ji nejprve odmítlo publikovat 30 nakladatelství, než se stala jednou z nejprodávanější knih na Amazonu a následně bestsellerem v žebříčku New York Times. Tam strávila od ledna 2005 téměř rok a čtvrt.

Perkins má za sebou kariéru hlavního ekonoma velké poradenské firmy MAIN působící v 70. letech a dál v prostředí rozvojových zemí. Nabízela „reformní“ recepty s jednoznačným, byť skrytým cílem – podřídit je americkým zájmům. Autor nakonec dospěl k závěru, že má sloužit „ekonomice smrti“, a utekl od toho. Ve své knize se zpovídá ze svých hrozných hříchů, ale tím to nekončí. Rozvíjí alternativu „ekonomiky života“.

Porovnání obou modelů čtenářem otřese, najednou vidíme, do čeho se ženeme a o co přicházíme.

Podle harvardského profesora Johna E. Macka jde o jeden z nejdůležitějších příběhů naší doby, s velkým průnikem k podstatě věci, a taky s velkou morální odvahou a transformační hloubkou. Ukazuje ekonomickou manipulaci i politický nátlak, jaký Spojené státy používají k ovládnutí jiných národů.

Perkinsův popis ekonomiky polité mrtvou nebo živou vodou jsem našel ve sborníku o „cestách k planetární prosperitě“, trochu utopickém díle, které jako mnoho podobných, má dobrou analytickou část o zničujícím vlivu predátorského kapitalismu, ale řešení, která na to navazují, jsou blíže říši snů (Aaron William Perry , Our Biggest Deal: Pathways to Planetary Prosperity, Earth Water Press 2025).

Myslím, že planetární úvahy o lepším příštím nemají moc velký smysl, není tu žádná planetární síla, která by je prosadila. Zcela jiné je to však na nižší úrovni, kterou oslovuje ekonomika zblízka, umocněná virtuální obcí podobně smýšlejících na internetu.

Technologie se zmenšují a hodně už si můžeme dovolit za méně peněz. Družstva, komunální podniky a různá regionální centra mohou čelit rizikům bezohledné a stále jedovatější velkoprodukce, když se pustí do vlastní výroby a začnou se snažit mít základní potřeby místních obyvatel pod kontrolou. Když tedy vyrábějí pro lidi kolem sebe a ti to vidí. Všichni se znají. Ale to v tom Perryho sborníku najdete také.

Lidé, kteří budou mít zkušenost s cílevědomým budováním něčeho, co mohou sami ovlivnit, začnou pozorněji sledovat i politiky, kteří do toho hážou vidle. Už se nenechají oblbnout nezávaznými frky z volebních plakátů nebo tím, že někdo měl víc peněz, aby do nich mohl hučet déle a úporněji. Naděje tu je. Náprava planety je možná, ale zdola.

K vánoční meditaci nabízím Perkinsovu charakteristiku oněch dvou protikladných pólů hospodaření. Prvního, který se rozšířil po roce 1980 na zásadě, že jediné, co je zajímavé, je výnos pro akcionáře, zbytek ať si hlídá někdo jiný, pokud na to stačí. A když nestačí? Po nás potopa. Budoucnost je zajímavá jen jako čtvrtletní zisk a bezohledný růst bohatství pro hrstku vyvolených. To je podle Perkinse „ekonomika smrti“.

Pokud však má lidstvo přežít, ekonomika musí sloužit všem lidem a s dlouhodobým pozitivním efektem. Nemalý podíl na tom má regenerační ekonomika, která napravuje zděděné škody na životním prostředí.

Ale dejme slovo bývalému ekonomickému zabijáku, který se napravil, jako když ze Šavla vzešel Pavel, patron pontifiků. Projděme si základní charakteristiky obou přístupů, a máme přes svátky o čem přemýšlet. To první je jasné, to druhé chce ještě doladit:

 

EKONOMIKA SMRTI

·         Jejím cílem je maximalizovat krátkodobé zisky pro relativně malou skupinu lidí. 

·         Využívá strach a dluhy k získání podílu na trhu a politické kontroly. 

·         Prosazuje myšlenku, že aby někdo vyhrál, musí někdo jiný prohrát. 

·         Je dravá a povzbuzuje podniky, aby se navzájem vykořisťovaly, i ostatní lidi a životní prostředí.

·         Ničí zdroje potřebné pro své vlastní dlouhodobé přežití.

·         Upřednostňuje „extraktivní“ a materialistickou produkci a služby před těmi, které zlepšují kvalitu života (např. výchova dětí, umění).

·         Je silně ovlivněna neproduktivními finančními transakcemi (manipulace s akciemi, financializace, „kasíno“). 

·         Při měření zisků, HDP a dalších ukazatelů ignoruje externality, jako je ničení životního prostředí a vykořisťování pracovníků.

·         Investuje značné prostředky do militarizace – do zabíjení nebo vyhrožování zabitím lidí a jiných forem života a do ničení infrastruktury. 

·         Způsobuje znečištění, kolaps životního prostředí a drastickou příjmovou a sociální nerovnost a může vést k politické nestabilitě. 

·         Zatracuje daně, místo aby je definovala jako investice (do sociálních služeb, infrastruktury, armády atd.).

·         Je nedemokratická a podporuje růst velkých korporací ovládaných několika jednotlivci, jejichž peníze mají silný vliv na politiku (monopoly, které vedou k oligarchiím).

·         Je založena na autoritářských hierarchických řetězcích vedení, které podporují autokratický styl řízení – v podnikání i ve vládě. 

·         Klade výše neproduktivní profese (rizikoví kapitalisté, investiční bankéři) než ty produktivní (dělníci, zaměstnanci ve výrobě) a ty, které obohacují život (učitelé, hudebníci, umělci).

·         Udržuje miliardy lidí v chudobě.

·         Považuje rostliny, zvířata a celý přírodní svět jen za využitelné zdroje; nerespektuje a nechrání přírodu; a způsobuje masové vymírání druhů a další nevratné problémy. 

·         Stala se hlavním obhájcem toho, jak má vypadat „kapitalismus“ po celém světě.

Budoucnost spočívá v přeměně ekonomiky smrti na ekonomiku života, která odstraňuje znečištění, regeneruje zdevastované ekosystémy, vyrábí netoxické materiály, recykluje a obohacuje odpady v cirkulární ekonomice a vyvíjí technologie, které obnovují zdroje a prospívají životnímu prostředí, místo aby ho ničily. Úspěšné jsou podniky, které vyplácejí výnosy investorům do ekonomiky, která je sama o sobě obnovitelným zdrojem.

Ekonomika života je poháněna cílem maximalizovat dlouhodobé přínosy pro lidi a životní prostředí. ¨

EKONOMIKA ŽIVOTA

·         Slouží veřejnému zájmu, maximalizaci dlouhodobých přínosů pro lidi a přírodu. 

·         Podporuje rovné podmínky pro zdravou, nemonopolní soutěž, inovativní nápady a udržitelné produkty. 

·         Zahrnuje smysl pro spolupráci, myšlenku, že všichni můžeme vyhrát, když se zaměříme na dlouhodobé výhody pro všechny. 

·         Cení si kvality života a duchovního obohacení, odmítá prioritu omezeného materialismu a extrakce. 

·         Je založena na prospěšných produktivních činnostech, jako je recyklace, vzdělávání, zdravotní péče, umění atd., spíše než na neproduktivních, jako je manipulace s akciemi a finanční spekulace.

·         Odstraňuje znečištění.

·         Obnovuje zdevastované životní prostředí.

·         Je poháněna soucitem a snahou vyhnout se dluhům.

·         Pomáhá hladovým lidem, aby se mohli sami uživit.

·         Do finančních a ekonomických výkazů zahrnuje i externality. 

·         Inovuje – vyvíjí a zavádí regenerativní a udržitelné technologie.

·         Definuje daně jako investice (měly by být vaše daně investovány do zdravotní péče, nebo militarizace?).

·         Je demokratická, podporuje místní obchod a podniky vlastněné zaměstnanci nebo komunitou, které přinášejí prospěch mnoha lidem, například družstva nebo B Corporations (společnost, jejímž hlavním cílem není zisk, ale veřejný prospěch, uvedený ve stanovách).

·         Posiluje demokratické rozhodovací procesy a styly řízení – v podnikání i ve vládě. 

·         Klade důraz na ocenění práce obohacující život (hudebníci, sociální a zdravotničtí pracovníci, rodiče). 

·         Vychází ze základního poznání, že lidé jsou v symbiotickém vztahu s naší planetou a že musíme přírodní svět respektovat, ctít a chránit. 

·         Odměňuje investory, kteří podporují všechny výše uvedené charakteristiky. 

·         Byla to převládající forma ekonomického vývoje po většinu z dvou set tisíc let lidské historie.

 „Maximalizovat krátkodobé zisky pro hrstku vyvolených bez ohledu na sociální a environmentální náklady“ se mění na „maximalizovat dlouhodobé přínosy pro všechny lidi a přírodu“. Až tyto hodnoty přijmou spotřebitelé, lidé práce a investoři a podniknou kroky na podporu podniků, které je prosazují, vyvine to i tlak na vlády, aby je zakotvily do zákonů. Pak dojde k změnám, které chceme a potřebujeme.

Zbyněk Fiala

vasevec.cz