Je to nejzávažnější rozhodnutí ve vývoji evropské integrace minimálně za posledních 25 let, kdy byla započata maastrichtská etapa jejího vývoje. Ta byla sice možná až příliš ambiciózní, ale byla kreativní a scelující. Nynější britské rozhodnutí lze vnímat jako veskrze destruktivní, jež nepřinese nic příznivého ani Británii, ani zbytku EU a jež s pravděpodobností hraničící s jistotou znamená i to, že druhá polovina příštího roku se obejde bez plánovaného britského předsednictví i jeho hesla. Ono britské heslo však rezonuje Evropu již dnes a to v ne zcela pozitivním tónu.
Zhouba tohoto rozhodnutí spočívá v tom, že je iracionální, a dost možná velmi brzy stoupencům odchodu dojde, že náklady tohoto rozhodnutí vysoce převýší domnělé přínosy. Přitom vůbec nelze popřít, že mezi řadou argumentů stoupenců „leave“ by nebylo dost, snad i většina, oprávněných. Jejich řešení by však bylo daleko přímočařejší uvnitř Unie, než prostřednictvím rozvodu s ní.
Finanční trhy, které rozhodně nelze vinit z toho, že by stranily přebujelosti eurobyrokracie, podaly jasný důkaz o tom, co si o verdiktu britského lidu myslí. V situaci, kdy Británie disponuje nejnižším podílem zpracovatelského průmyslu na HDP v EU a je tudíž bytostně závislá na dovozu zboží, si oslabením libry, řekla o výrazné sousto dovážené inflace, která paradoxně nejvíce dopadne na chudší venkovské vrstvy hlasující pro brexit.
A tím to teprve vše začne, pokud se Evropa rozhodne dát Británii pocítit verdikt o odchodu v plné parádě a pokud by se tedy Británie ocitla v situaci jakékoliv „třetí země“, včetně administrativních a obchodních omezení pro toky zboží, služeb a kapitálu.
Při rozhodnutí kontinentálních bank a finančních korporací přesunout středobod jejich počínání z Londýna na kontinent by těžce utrpělo nyní stále nejrozvinutější a největší finanční centrum na světě. Pro neevropské přímé investory je Británie atraktivní právě kvůli jejímu bezbariérovému vstupu na jednotný evropský trh, což může být zásadně modifikováno, a to v závislosti na modelu jejích vztahů s EU, který bude teprve složitě vytvářen a stanoven.
Britský volič především při svém rozhodování reagoval na migrační dopady členství v EU, pro něž existovala velká a otevřená příležitost řešení uvnitř EU, zvláště na základě letošní únorové dohody.
O vyvolaných mnohočetných dopadech dominového charakteru, týkající se celistvosti Británie, EU i jiných členských států snad ani nemá smysl hovořit; bohužel určitě alespoň některé z nich nastanou.
Brexit byl vnímán jako riziko. Toto riziko se po včerejšku naplnilo. Nyní bychom měli usilovat alespoň o to, aby jeho obrovské náklady byly pokud možno minimalizovány a přínosy stávajícího stavu, jakkoliv neoptimálního, zachovány a udrženy. Bohužel však v nynější konstelaci nezbude času ani prostoru na to nejdůležitější – na skutečnou a nanejvýš žádoucí reformu uspořádání, praktického fungování a zodpovědnosti EU (zřejmě již tedy bez Británie).