Tradičně je vnímáme jako svátky klidu, míru, štěstí a radosti, milované nejen dětmi, ale bez ohledu na věk i námi dospělými. Bohužel, dění kolem nás nám příliš klidu a míru neslibuje. V mnoha zemích světa panuje politická nejistota a krvavou a nesmyslnou válku máme hned za příslovečnými humny. Zpolitizovaná média středního proudu nám to neopomenou při každé příležitosti připomenout a samotná EU, samozřejmě i spolu s námi, vězí ve válce s Ruskem až po krk. Už potřetí od Napoleona a Hitlera, sice opět s nulovou šancí vyhrát a Rusko zničit, zato s pravděpodobností téměř hraničící s jistotou opětovného pádu do válek, umírání, chaosu a chudoby ve jménu britských a amerických zájmů.

Léta trvající válka proti křesťanské víře pečlivě a důkladně ničí tradice, na nichž navzdory všem historickým peripetiím a někdy až nepředstavitelným hrůzám vyrostla naše evropská civilizace. Místo křesťanství a na něm postavené jednotné evropské ideologii se nám mocní snaží podstrčit zlaté tele spotřeby a jakási podivná transgender božstva, prezentovaná při karikatuře zahajovacího ceremoniálu olympijských her ve Francii. A ačkoliv bych se rád vyjádřit k vývoji ve světě optimisticky, musím bez emocí konstatovat, že Evropu v představitelné buducnosti nic dobrého nečeká.

I přes tyto pesimistické úvahy a nepříliš radostné vyhlídky mi dovolte popřát všem klidné a spokojené vánoce v kruhu milovaných, a také hodně štěstí, zdraví a radosti do nadcházejícího roku 2025. A na úplný závěr si dovoluji připojit slova Nicolase K. Roericha (1874-1947), laskavě mi připomenutá moudrým člověkem Janem Campbellem: