Také Bible obsahuje zmínky o loterii. Loterie v ní byla navržena Šalamounem jako prostředek pro řešení sporů. “Losování činí přítrž svárům, odtrhne od sebe i zarputilce.”  Tato metoda byla využívána jako nástroj pro rozdělování půdy. “Země bude rozdělena losem, podle jmen svých otcovských pokolení obdrží dědictví. Podle losu bylo rozděleno dědictví, mezi většího i menšího.”  Jeden z apoštolů, Matouš, byl vybrán loterií (Act 26). Ale pokud bychom se chtěli hlouběji zabývat tím, jak často je loterie v Písmu Svatém zmíněna, můžeme nahlédnout do Crudenovy konkordance .  

Zde tedy vidíme starobylost loterie. Ale loterie, jakožto určitá forma hazardu, tedy tak, jak ji známe dnes, je poměrně moderním vynálezem. Aktivity podobné loterii nacházíme již u starých Římanů, nicméně ty připomínaly spíše současné náhodné losování tomboly než moderní loterii. Nejdříve ze všeho byly využívány tzv. apophoreta, tedy dárky, které byly darovány hostům u stolu a které si pak hosté směli odnést domů. Tento zvyk byl praktikován během Saturnálie. Toto vše bylo občas činěno náhodným způsobem. Například Heliogobalus  na banketu daroval jednomu hostu lístek s výhrou zlaté vázy, přičemž jiný si vylosoval pouhých šest much. Další ceny, které byly náhodně taženy, byly 10 medvědů, deset liber zlata nebo deset pštrosů a zatímco jeden si mohl vylosovat výhru v hodnotě tisíce liber, jiný získal výhru skutečně bezcennou.

Říká se, že loterie vznikla v Itálii v 16. století a že její název je odvozen z florentského slova lotto.  Není pochyb, že benátští a janovští obchodníci využívali loterii jako prostředek k odbytu zboží, čímž likvidovali své staré zboží nebo se zbavovali cenného zboží, pro které nemohli sehnat kupce. Ale nejstarší záznamy, o kterých vím, jsou ze dne 24.února 1446 a hovoří o vdově po Janovi van Eyckovi, která žila v belgických Bruggách. Zde městské archivy zaznamenávají výplatu této vdově ve výši dvou knih za její sázku.  

Číselná loterie neboli Lotto di Genova , jak se jí zpočátku říkalo i v rakousko-uherských zemích, vznikla na počátku 18. století v Itálii. Založení Lotta di Genova je spojováno se jménem janovského radního Benedetta Gentileho, který ji údajně založil roku 1720.

Do rakouských zemí přišla loterie ze země jejího vzniku, tedy z Itálie. Nejdříve přicházeli italští agenti  se soutěžními losy různých zahraničních loterií, které distribuovali po celém rakouském území. To mělo za následek odliv kapitálu ze země a velmi nežádoucí dopad na rakouskou ekonomiku. Z těchto důvodů bylo patentem z roku 1749 zakázáno šíření cizích losů a patentem Marie Terezie z roku 1751 zavedeno Lotto di Genova v dědičných zemích českých i rakouských. Rok po vydání patentu byl pořádán již první tah nově zavedené loterie, a to ve Vídni dne 21. října 1752. Dle dobových novin získal nejvyšší výhru v hodnotě 600 dukátů ševcovský učeň Huber.

Není pochyb, že loterie zasahovala do mnoha oblastí, které měly velký význam pro stát i společnost, jak je tomu ovšem i dnes. Loterie byla významným zdrojem příjmů do státní pokladny a měla tedy velký význam pro stát. Tento příjem byl tak významný, že i panovníci, kteří patřili mezi odpůrce loterie, ji nemohli jen tak zakázat. Druhým, nicméně negativním ekonomickým faktorem byla skutečnost, že loterie přivedla mnoho jedinců do existenčních problémů. Proto měla loterie řadu odpůrců a mnozí bojovali za její úplné zastavení či zrušení. Loterie také často sváděla k trestné činnosti. Proto, jak se říká ve Všeobecném slovníku právním, platí tvrzení, že „možno však právem tvrditi, že, pokud číselní loterie trvá, potud že trvá též dávný boj proti ní.“

V rakousko-uherských, a tedy i v českých zemích, byly hazardní hry mimo státní loterii zakázány. „Hazardní hry jsou všechny takové, při nichž výhra neb prohra nezávisí na způsobilosti neb umělosti hráčově, alebrž výhradně nebo aspoň hlavně na náhodě, a každá taková hra jest zapovězena, ať již zvláště a jmenovitě zakázána byla čili nic.“  Dvorským dekretem z října 1784 č. 469  byly pak výslovně zakázány hry jmenovitě např.: farao, basette, hra v kostky, trenta, ferbl, strašák, maccao, jednadvacet, hra pod hromádky atd.. Taktéž ve veřejných šenkovnách, hostincích a kavárnách byly dále zapovězeny další hry např.: Loterie, loterní dauphin, tartl na způsob loterie atd..

První loterijní privilegium v českých zemích je patent Marie Terezie ze dne 13. listopadu 1751. Jako příloha k I.loterijnímu patentu byl vydán také „Návrh či plán, kterým se zřizuje nová, tzv. Janovská loterie“ . V souladu s ním se tato loterie skládala z 90ti losů s čísly od 1 do 90, na které se mělo vždy před tažením napsat jméno chudých děvčat. Tažení probíhala veřejně a za přítomnosti všech čtyř loterijních komisařů. Poté, co se těchto devadesát losů vložilo do kola štěstí a promíchalo, vybraný chlapec vytahoval jedno po druhém celkem pět čísel. Vítězná čísla byla následujícího dne publikována v tisku. Pět chudých děvčat, jejichž jména byla zároveň s čísly vytažena, získala od Loterijní komory „sňatkový příspěvek“ ve výši 30 zlatých. Tímto nenápadným ustanovením se zahájila tradice darování části výdělku na dobročinné účely.

I dnes je hazard významným zdrojem příjmů do státní pokladny. Přes všechny politické a státní změny zůstala i tradice zavedená panovnicí Marií Terezií. Tradice darování části výdělku na dobročinné účely. V průběhu staletí se měnila jen forma a výše. Bylo to vždy rozhodnutí státní, na jaké dobročinné účely bude část peněz z hazardu použita. Víme, co se stalo, když stát převedl loterie do soukromého vlastnictví a společnost s výhradním postavením na trhu - Sazku - začali řídit sportovní funkcionáři. Doba, kdy část peněz z hazardu šla přímo na podporu sportu, kultury a další dobročinné účely, netrvala dlouho. Sazka zkrachovala. Následně poslanci dovršili zkázu, odhlasovali zněnu zákona a zrušili možnost posílat peníze z hazardu na dobročinnost.

Od počátku roku 2014 změna zákona umožnila společnostem provozující loterie a jiné hazardní hry darovat část odvodu loterijních daní Českému olympijskému výboru. Myšlenka to byla určitě dobrá. Peníze tak mohou opět jít přímo na dobročinné účely, na podporu sportu a hlavně sportu dětí. Bohužel výsledek je takový, že peníze jsou jenom pro některé děti. Navíc, když se podíváme, jaká částka vychází v jednotlivých sportech v přepočtu na dítě, tak se Vám z toho zamotá hlava.

Vítám proto rozhodnutí ministra financí Andreje Babiše, že chce dát do sportu, na dobročinné účely z hazardu podstatně víc peněz. Vítám také, že chce, aby se tyto peníze dostaly tam, kde jsou hlavně potřeba, do té nejnižší úrovně, kde se pracuje s dětmi a kde se tvoří základ sportu. A doufám, že rozdělení bude tentokrát spravedlivé pro všechny sportovce a hlavně pro všechny děti.