Co jiného by přimělo nuže, který v posledních dnech zvířil bahno našeho politického rybníka, aby usedl na studenou dlažbu. Možná právě přemýšlel jak ji uchopit, aby nevyklouzla, a dokázal ji unést. Už dnes se ozývají „odborníci“, kteří vědí přesně co, kdy a jak má Jindřich udělat, aby na ně něco zbylo. Mnohem větší smečku však tvoří ti, co přehrabávají jeho život od školky do dneška s nadějí objevu nějaké zvrhlosti, a pokud nenajdou nic, tak si něco vymyslí. S tím nemají příslušníci novinářského cechu problém. Čtenář nebo divák toužící po pomluvě ji vždy najde a radostně uvěří. Co na tom, že se později, někdy i po letech prokáže lež, pomluva, nebo křivé svědectví.

Ne, nehodlám si doma pověsit portrét Jindřicha vedle Husa, ale určitě budu mít v čele vlády raději bojovníka, než upáleného reformátora. Ti mohou zdobit prapory, posilovat naše duše, a orodovat za nás před Bohem, protože naše ústa neberou slova o lásce k bližnímu nadarmo. Nechceme být zabíjeni, ani zabíjet. Nechceme dokonce ani zabíjení napomáhat. Také to je důvodem naší nespokojenosti s tím, kam nás vedou ti, co považují krmení války za jedinou cestu k míru.