Vzhledem k tomu, jak se koncem roku vyvíjely předstihové ukazatele zde i v Německu, to je jistě pozitivní překvapení.   Ale podívejte se kolem sebe. Už takové Německo rostlo o 0,4 %, a to se v něm skutečně průmyslové produkci moc nevedlo. Český růst však bledne ve srovnání s růstem v okolitých zemích. Polsko rostlo tempem 1,4 % q/q a s výjimkou konce roku 2018 roste tempem nejméně procento q/q nepřetržitě konce roku 2016. Maďarská ekonomika přidala dokonce 1,5 % q/q a zaznamenala deváté čtvrtletí v řadě s mezičtvrtletním tempem růstu nejméně 0,9 %. Slovenská ekonomika přidala 0,9 % a v posledních devíti čtvrtletích nerostla mezičtvrtletním tempem pomalejším než 0,8 % q/q.

A ekonomika česká? Od třetího čtvrtletí 2017 byl její nejlepší výsledek 0,8 %.  Od konce druhého čtvrtletí 2017 je polská i maďarská ekonomika větší o skoro 9 %, slovenská o více 7 %; ta česká o 4,3 %. Proč za základ bereme právě konce 2. čtvrtletí? Protože ČNB právě ve 3. čtvrtletí – 4. srpna 2017 – poprvé utáhla měnovou politiku. A od té doby tak učinila ještě sedmkrát.

Ano, příčin zaostávání českého růstu za růstem okolních zemí může být hodně a je možné, že za něj nakonec tyto zaplatí cenu v podobě vysoké inflace (maďarská i polská v posledních měsících výrazně akcelerují). Ale při pohledu na obrázek a při vědomí toho, že v ČR od konce intervencí žádné inflační nebezpečí nehrozilo (většina zvýšené inflace byla v posledních třech letech způsobena pouze sektorem bydlení), se nezdá být úplně nemožné, že nás ČNB svou politikou o růst připravila.