Čím víc sleduji, jak děti vnímají svět, tím víc si uvědomuji, že jsou jako houby – nasávají nejen to, co jim říkáme, ale hlavně to, co vidí. Pokud si stoupneme před zrcadlo a postěžujeme si na svou postavu, zapamatují si to. Když si sedneme ke stolu a mluvíme o tom, jak se těšíme na jídlo, vidí radost a přirozený vztah k tomu, co jíme. A když je pochválíme za to, jak rychle doběhly do kopce, místo za to, jak vypadají v nových kalhotách, učí se, že tělo je víc než jen vzhled.
Doma máme obrovskou moc – a často si to ani neuvědomujeme. Nemusíme vést žádné velké lekce o tělesném obrazu. Stačí všední situace. Vzít děti na procházku a povídat si o tom, jak je báječné, že můžeme jít tak daleko. Společně vařit a ochutnávat, jak se mění chutě. Neříkat „musíš to sníst" ani „tohle ti přidá kila", ale raději „poslouchej, kdy máš dost".
Velkým spojencem v budování zdravého vztahu k tělu je také pohyb a vyvážené jídlo. Pohyb by neměl být trestem za „přejedení", ale přirozenou součástí dne – něco, co přináší radost a pocit síly. Ať už je to běhání po zahradě, jízda na kole nebo rodinná procházka, jde o to, aby si děti spojily aktivitu s pocitem pohody, ne povinnosti. Stejně tak jídlo by mělo být pestré a chutné, aby si dítě od malička vytvořilo pozitivní vztah k zelenině, ovoci i dalším zdravým potravinám. Když vidí, že rodiče jedí s chutí a bez výčitek, přijme tento přístup jako normu.
Rodiče se někdy bojí, že udělají chybu, že nebudou mluvit správně. Pravda je, že dokonalost není cíl. I když nám ujede poznámka, máme šanci to opravit – děti se učí i z toho, že si umíme přiznat chybu a změnit přístup. A nejde jen o slova, ale i o to, jak sami k sobě přistupujeme. Pokud si dopřejeme čas na odpočinek, pohyb, dobré jídlo a dokážeme si říct, že jsme v pořádku, učíme tím i je.
Nezapomeňme, že v jejich očích jsme vzorem. To, jak mluvíme o svém těle, se stane jejich vnitřním hlasem. A to, jak se chováme při jídle nebo pohybu, se stane jejich přirozeným návykem. Pokud jim ukážeme, že tělo je náš pomocník, který nám dovoluje běhat, objímat, tančit nebo jen sedět v klidu a cítit se dobře, odnesou si z domova něco mnohem cennějšího než jen recepty nebo fotky – pocit, že jejich tělo si zaslouží péči a úctu.
Tohle je dar, který jim pomůže odolat tlaku sociálních sítí, reklam a nereálných ideálů. A jednou, až budou stát před zrcadlem, možná si vzpomenou právě na vás – na vaše slova, gesta a drobná rozhodnutí, díky nimž se dokážou na sebe usmát.
Zdeněk Ertl