Někdo by si mohl říct, že zde existují mnohem palčivější problémy, které je nutno skutečně co nejrychleji vyřešit. Koaliční vláda pravicových, asociálně a elitářsky predisponovaných, politických subjektů v rámci pudu sebezáchovy cítí, že potřebuje ale spíše zachovat spřízněnými médii vyumělkovaný obraz, než efektivně přispívat k redukci obrovského nárůstu chudoby, gigantických cen energií, či faktické ztráty možnosti obyvatelstva pořídit si vlastní bydlení. Toho zcela zásadního, určeného minimálně k neodkladnému politickému pojednání, by se samozřejmě našlo mnohem více!

S novelou zmíněného zákona o ČT, který byl přijat již před mnoha lety, prý nelze otálet! Zdá se to až podivné, neboť v průběhu dominance vlád pravicových stran po roce 1990, nebyly prakticky žádné připomínky. Dnes, kdy je početní poměr koalice a opozice v poslanecké sněmovně jen velice těsně vychýlen ve prospěch dnešních mocipánů, je ale třeba normu rychle změnit! A to takovým způsobem, že se rozšíří počet členů Rady ČT, která vrcholového manažéra volí, z patnácti na osmnáct, ale zároveň přitom zruší požadavek nutných dvou třetin souhlasných hlasů. Dále se navrhuje, aby šest členů rady volil již namísto sněmovny Senát, byť jeho členové velice často disponují až směšně nízkým mandátem získaným od voličů. Uvědomme si v této souvislosti, že existují i případy, kdy senátorem byla zvolena osoba, která získala jen o něco více než tři a půl tisíce hlasů. K tomu je nutno dodat, že horní komora parlamentu je nyní prakticky politicky jednobarevná, a za předpokladu zachování „stejné jednolitosti“ nepatrné většiny sněmovní, již stačí jméno nového generálního ředitele ČT rovnou napsat na papír a je hotovo!