Píši tento text deset dnů před volbami a pochopitelně nemůžu vědět, jak dopadnou. Ale už nyní si troufám odhadovat, že bude úspěchem, pokud nová vláda odstane důvěru do konce letošního roku. Nepochybně nás čekají složitá povolební vyjednávání, a to nejen o složení koalice či o obsazení ministerských postů, ale především o programových prioritách. A v tom to vše vězí. Mám své jasné představy o tom, jak by měl vypadat volební program (sám jsem jich několik psal), ale je jasné, že v psaném programu to vše není. To je jen rámcový základ.
Mnohem více bude záležet na vyjednávacích schopnostech, na jasném ideovém zakotvení, na poctivosti a důslednosti při prosazování programových zásad i na kvalitě personálního vybavení subjektů, které do vyjednávání vstoupí. A na každodenní politické praxi.
Nemyslím, že současná společenská, politická a sociální situace v naší republice je dobrá. Rozpočtové deficity, inflace, stagnace, vysoké daně, energetická drahota, oklešťování suverenity, rizika masové imigrace, nesmyslný boj s podnebím, genderové pokrokářské nesmysly, úpadek školství, omezování svobody projevu, neúprosná byrokratická šikana podnikání a každé spontánní iniciativy, to jsou jevy, které kolem sebe vidíme v přímém přenosu.
Tento trend je nutno když ne obrátit, tak alespoň zastavit. A když ne zastavit, tak alespoň zpomalit. Rozhodně se nespokojím s politikou, která by předváděla stejnou míru přerozdělování, regulace a omezování svobody jednotlivce, jakou praktikuje současná vláda. A dost se obávám, že nám to hrozí i po volbách. Mnohé kandidující subjekty chtějí toto vše zachovat, jen slibují, že to budou dělat tak nějak profesionálněji, odborněji, prostě lépe. Jenže to by se nezměnilo vůbec nic.
Za sebe podpořím jakýkoli rázný a cílevědomý krok příští vlády (ať už bude jakéhokoli složení), který nastolí nový trend: méně státu, méně byrokracie, méně dotací, méně přerozdělování, méně rozhazování veřejných peněz, méně sociálního inženýrství, méně pokrokářských experimentů, méně příkazů, zákazů, kvót a limitů. Méně ambicí řídit lidské životy a organizovat společnost. Více důvěry ve spontánní a svobodné rozhodování samotných lidí.
Žába české politiky by si měla přestat lebedit v pomalu se ohřívající vodě a rychle z ní vyskočit dřív, než se se uvaří.