Brněnský Jošt ze sedla svého koně pozoroval už tradiční hlouček Brňanů svítících před ním, navzdory mrazu, za mír. Rozhovor vedený právě tam ale neskončil. Na způsobu, jak se míru dobrat, na tom žádná shoda mezi „světluškou“ a kolem jdoucím studentem „stavárny,“ jak se později ukázalo, nebyla. Proti očekávání se rozpoutala argumentační bitva. Student v ní prokázal, že nepatří do skupiny, co zná jen výkřiky hesel a mávání transparenty a vlajkami. Tím přilákal několik dalších účastníků setkání s věkovým průměrem cca šedesát roků. 

Čekal jsem, že to mladík čelící drtivé početní i věkové převaze každým okamžikem vzdá. Nevzdal. Když jsme se rozcházeli, nedalo se mluvit o vítězství navršených argumentů. Obě strany se snažily přinášet důkazy pro svá tvrzení bez emocí, urážek a vzájemně si naslouchaly. Vítězstvím bylo nepředstírané, přátelské až srdečné rozloučení. Dnes něco nevídaného. Já mám radost, že se mezi  studenty najdou takoví, co se snaží porozumět světu v souvislostech.