Sněmovnou se mihla chvilka souznění s opoziční ODS nad novým stavebním zákonem a snad i nad civilizovanějším jednacím řádem. Hradu se nepodařilo potopit Macinku, ani sestřelit z oblohy čtyři české bitevníky L-159 a nabídnout je jako krmivo pro ruské drony na Ukrajině. Máme za sebou první měsíc roku, který se rozjíždí docela zprudka, nejen ve světě.

Jeden úřad, jedno řízení a jedno razítko, to jsou základní principy novely stavebního zákona, který v pátek prošel prvním čtením, když druhý největší počet hlasů ve prospěch návrhu (hned za ANO) poskytla ODS. Vstřícnost opozice ovlivnila zkušenost z digitálního ochromení stavebních úřadů péčí Pirátů.

Laťku nastavil poslanec ODS Ivan Adamec, v minulém parlamentu místopředseda hospodářského výboru, když ocenil drsnou formu předložené novely v podobě poslaneckého návrhu. Tedy bez mezirezortního řízení, kudy by jinak procházel vládní návrh:

„Kdo si myslíte, že by v tom mezirezortu posuzoval tenhle návrh zákona? No, všichni ti úředníci, kteří tam dotlačili ty další razítka a oni stejně se k tomu dostanou v rámci prováděcích vyhlášek a bude to problém, bude to peklo. Já to nezávidím paní ministryni, protože oni samozřejmě tím, jak nebyli přizváni do těchto debat v rámci mezirezortu, tak samozřejmě ta jejich vůle na tom pracovat bude výrazně nižší. A nechci říct, že přímo škodit někdy, to nechci říkat, takhle to asi není.“

https://www.psp.cz/eknih/2025ps/stenprot/005schuz/s005330.htm#r2

Jde tedy o průlom bojem, jehož výsledek není úplně jistý, ale kdo se bojí, seje v síni (nebo tak nějak).

Samotné stavebnictví už se vzpamatovává z mrtvice. V listopadu mělo produkci o 6 procent vyšší než před rokem a bylo by na tom ještě líp, kdyby se neplánovaly jen vzdušné zámky, ale reálné stavby, na které byly taky přiděleny skutečné peníze.

Bitva o státní rozpočet a jeho fondy nás čeká za týden, předtím proběhne marný pokus Babišovu vládu svrhnout, když už se jí nepodařilo rozložit. O to šlo odmítnutím prezidenta Pavla jmenovat Turka do vlády. Hrad pak udal policii snahu Macinky vyjednávat přes Pavlova „přítele na telefonu“. A udal to rovnou policejnímu útvaru pro organizovaný zločin. Takhle otevřeně českou politiku neoznačil nikdo předtím.

Zdá se však, že intervence Hradu mají efekt vakcinace, kdy počáteční průnik oslabeného neřádstva do organismu vyvolává dlouhodobou odolnost. Co tě nezabije, to tě posílí. Pochvalme generála, že se ujal takové hygienické funkce. Ale ani vláda, která se chce udržet, nesmí ochabnout,  aby ho to nepřestalo bavit.

Debata o stavebním zákonu nebyla jediným ostrůvkem naděje, že sněmovna začne hájit pracovnější atmosféru. Upevnit by to měla novela zákona o jednacím řádu naší dolní komory, byť nakonec vypadla z programu 6. schůze, která byla zahájena ve čtvrtek. Má odstranit nekonečné obstrukční projevy, jejichž smyslem je zabrat aspoň trochu času, když už není síla něco změnit.

Je to další poslanecký návrh s podporou vlády, ale už loni na jaře nabízel něco podobného předseda klubu ODS Marek Benda. Z toho je zřejmé, že principiální odpor nečekejme, jen ostrou debatu. Ďábel je v detailech, jak praví stará moudrost.

Méně prostoru pro zabíjení času nesmí znamenat, že opozice přijde o slovo a bude se ignorovat. Nic horšího nás nemůže potkat, přestože to byla právě Fialova vláda, kdo se pokoušel cenzurovat a umlčovat každého, kdo jí neodezíral od úst jedinou, plukovníkem Foltýnem orazítkovanou, pravdu.

Co však měla opozice dělat, když nedostala slovo v médiích? Jen z poslanecké tribuny mohli proniknout do vysílání ČT i ti, koho by nepustili přes vrátnici. Nebyla jiná možnost jak nezkresleně seznamovat veřejnost se svými názory, než nasypat je do dlouhých stenografických záznamů povinně umístěných na parlamentním internetu.

Omezení lhůt pro vystoupení poslanců, včetně těch s přednostním právem, by mělo vést k tomu, že se bude věcněji debatovat tam, kde se to opravdu vaří, zejména ve výborech. Jinými slovy, omezení žvanivosti v plénu posílí zájem o jednání, kde nejde o zviditelňování a exhibice.

Asi se nikdy nedopracujeme k postupům, jaké uplatňuje třeba poslanecká komora amerického Kongresu, kde se na rozhodující debatu vyčlení hodina, a tu si pak většina s menšinou rozdělí půl napůl a přidělují po jednotlivých minutách. Projednávání zákona pak běží jako partie v bleskovém šachu.

Po zrušení volá také bizarní systém poslaneckých návrhů ve třetím čtení, které na rozdíl od původní předlohy nikdo nezkoumá. Je jedno, zda proběhlo řádné mezirezortní řízení, když najednou je všechno jinak a předchozí práce letí do koše.

Zdržme se chvíli ještě u nezbytnosti, aby v debatě zaznívaly různé hlasy. Píše o tom nobelista za ekonomii Daron Acemoglu v rozboru věčného problému, kdy jedny státy se pohybují v cyklu, kdy se úspěchy vzájemně posilují (pozitivní zpětná vazba, virtuous circle), a jiné právě naopak, kdy na špatné se vrší ještě horší (negativní zpětná vazba, vicious circle). Čeština má lidový výraz jen pro to druhé, když říká, že se nemohou dostat ze začarovaného kruhu.

Ve skutečnosti o žádná kouzla nejde:

„Logika virtuous circle částečně vychází z toho, že inkluzivní instituce jsou založeny na omezeních výkonu moci a na pluralitním rozdělení politické moci ve společnosti, zakotveném v právním státě.“

„Jakmile je pluralismus a právní stát zaveden, je poptávka po ještě větším pluralismu a ještě větší účasti v politickém procesu.

Virtuous circle vzniká nejen z vnitřní logiky pluralismu a právního státu, ale také proto, že inkluzivní politické instituce mají tendenci podporovat inkluzivní ekonomické instituce. To pak vede k rovnoměrnějšímu rozdělení příjmů, posiluje širokou účast společnosti a ještě více vyrovnává politické podmínky. To omezuje uzurpaci politické moci a snižuje motivaci k obnově extraktivních politických institucí.“
Ale jak už jsme uvedli, může to jít i špatně jako v začarovaném kruhu (vicious circle):

„Existují přirozené důvody pro tento začarovaný kruh. Extraktivní politické instituce vedou k extraktivním ekonomickým institucím, které obohacují několik lidí na úkor mnohých. Ti, kdo těží z extraktivních institucí, mají prostředky na budování (soukromých) armád a žoldnéřů, na nákup soudců a na manipulaci voleb, aby zůstali u moci. Mají také veškerý zájem na obraně svého systému. Proto extraktivní ekonomické instituce vytvářejí platformu pro přetrvávání extraktivních politických institucí.“

V originále jde o knihu Daron Acemoglu, James A. Robinson, Why Nations Fail: The Origins of Power, Prosperity, and Poverty. Nejdůležitější pojmy jsem zvýraznil.

Když chcete nobelovku, nesmí to být moc srozumitelné, ale poučné to být může. Hrůzy, které ukazuje onen druhý příklad, nějaké soukromé armády, ty ještě nemáme, ale zkraje roku vznikalo podezření, že o generálský puč by zájem byl.

Shrňme, že není radno umlčovat ani nesnesitelnou opozici, protože jak se to jednou zavede, stane se nesnesitelnou každá, a pak je z toho těžká cesta ven.

Z toho, že novela stavebního zákona má podporu i ODS a dalších stran opozice (ve všech klubech někdo hlasoval pro), možná vyvozuji víc, než tam je. Vidím tam známky pochopení toho, že politickou smrt poražených stran minulé vlády lze odvrátit jen věcnějším přístupem ke skutečným potřebám společnosti.  Ideologickou zaťatost je nutné omezit na funkci náboženského rituálu, kdy nejde o to, co se říká, ale hlavně že jsme spolu.

Je to cesta, jak se oddělit od oblaku společného zápachu Dozimetru (péčí STAN) nebo praní kriminálních bitcoinů (mistrovská herecká etuda ODS v roli naivky), zaorání sociálního sytému (zkušeným traktoristou lidovců), či průzkumem prázdna, které bylo objeveno za plky o vědě a zdravotnictví (TOP). Piráti se zase zasloužili o digitální ochromení stavebnictví, které to zasáhlo jako kdyby do něj střelil ořešníkem. Že by nakonec šlo o vliv cizí moci??

Skutečný vliv cizí moci byl jinde, ale nepovedlo se to. Vrcholem politiky Fialovy vlády bylo odevzdané zahroužení do teplých útrob americké administrativy odsouzené ke zničující volební porážce. Chybami se člověk učí, ale lepší je, když jsou to chyby druhých. Takže tudy ne.