Skutečnost, že v SRN jsou stále slyšet překvapivě proruské tóny, provokuje otázku, zatím bez odpovědi: Jaké jsou důvody těchto sympatií? Skutečnost, že v posledních dvou letech bylo hodně prázdných pláží, opuštěných chrámů a hotelů a světový cestovní ruch je už dva roky v útlumu, vybízí ptát se: Co se stalo se 62 miliony pracovních míst a co se stalo s lidmi na místech naší touhy? Skutečnost, kterou představuje odmítnutí pozvání prezidentem Putinem účastnit se Mnichovské bezpečnostní konference (MSC), která se bude letos konat od pátku 18. do neděle 20. února, indikuje přípravu osudového rozhodnutí v tichu, bez veřejné diskuze a korumpovaných médií s pauzou na zimních olympijských hrách v ČLR.

Předpokládám, že MSC bude vést nový předseda, velvyslanec Dr. Christoph Heusgen. Ten byl dlouhá léta zahraničněpolitickým poradcem ex-kancléřky Merkelové a velvyslancem při OSN. Co může MSC udělat pro bezpečnost Evropy bez RF, když politici EU a vedení NATO jsou v objetí hysterie, strachu a pokrytectví, nevím. Za to ale vím, že hrdiny vítězství vítá dav lidí, ti, kdo ho připravili, dav nezná. Podobně je tomu i v rozvědce. Věčnému a vděčnému tématu, které se mnozí snažili zfilmovat tak, aby plnilo kasy. To znamená daleko od reality, analýz založených na faktech a z nich mj. vyplývajících trendů a vývoje. Ty obsahuje Covid-19& Co, stejně jako veřejností ignorovaný význam jeho dlouhodobých následků, vakcinace a také řetězec amerických biologických laboratoří mimo území USA s ex-teritoriální suverenitou.

S vývojem nového, o to více člověka, je spojeno mnoho otázek bez odpovědí. Například: Kdo bude pracovat a jak se bude pracovat? Jak je možné, že se mnozí ničeho nebojí, a současně se bojí, nebo dokonce se vzdávají bez boje? Kdo si uvědomuje a ví, že zradí vždycky jenom vlastní lidé? Že téměř každý člověk se octne ve svém životě v situaci, kdy musí přiznat barvu, rozhodnout se? Že každá myšlenka musí prvně uzrát, než se může realizovat. Co je důležitější-loajalita ke státu, k profesi nebo k lidstvu jako část přírody a planety?
Gates, Schwab, Papež & Co (nás) zdraví z daleka a rozhodují podle principu - o nás bez nás. Zmíněné osobnosti by měli přiznat, že pokračují v americké, britské, japonské a německé tradici. Vědí dobře, že nové věci se mohou rodit jenom na nových vědeckých poznatcích a základech, a že cílem jejich konání je nový člověk bez vědomostí, paměti a přání. Nový model společnosti pospaný v jejich manuálu Velký reset má být bez bohatých a chudých, bez majetku a peněz. Všichni budou šťastni. Obsluhovat nový model budou slouhové z méněcenných ras s pozměněnou genetickou strukturou a změněnými kognitivními funkcemi společně s roboty, pod kontrolou UI. Zmíněné osobnosti dávají o sobě vědět, že jsou věřící a modlí se. Jeví se mi ale, že jejich desatero Božích přikázání neobsahuje sedm sociálních hříchů, které definoval Gandhi: 1. Politika bez zásad 2. Hospodářství bez morálky 3. Blahobyt bez práce 4. Výchova bez charakteru 5. Věda bez lidskosti 6. Požitek bez svědomí 7. Věrovyznání bez oběti.

Zmiňuji se o Abelovi, protože souhlasil setkat se v RF se dnes s bohatě placeným členem ruské páté kolony, francouzským rusko-americkým novinářem a moderátorem především programů, které představují a vysvětlují názory SSSR během studené války: Vladimírem Vladimírovičem Poznerem (1934), synem ruského židovského emigranta a špiona ve vládě USA během druhé světové války. Otec pracoval, podle zjištění kontrašpionážního programu Venon (založen 1943 ukončen 1980) pod krycím jménem Platon, nebo Plato. Pozner si ověřil, že film vychází ze skutečných událostí a je historicky autentický.

Hlavní část filmu se natáčela v Estonsku s obsazením pobaltských herců. Ti měli pro západní příběh potřebný neslovanský vzhled a mluvili rusky s přízvukem. Proto byli k namluvení hlasu přizváni ruští herci. Scéna výměny agentů na mostě Glinik byla natočena jako první na dálnici u Moskvy. Protože v této scéně vystupovali dva Litevci, scéna se stala předmětem vtipů na téma - Jak byl jeden Litevec vyměněn za druhého. Podle Světlany Korkoško byla role Alice, spolumajitelky restaurace, během natáčení podstatně větší: Bohužel z cenzurních důvodů - ruský špion nemůže milovat cizinku! Proto epizoda byla zhuštěna. A několik slov k ději filmu.

V západním lázeňském městečku Dargate dokončuje německý válečný zločinec Dr. Hass pod rouškou farmaceutického centra práci na nové psychochemické zbrani hromadného ničení - RH plynu. Možnosti plynu jsou takové, že v malých dávkách stimuluje intelektuální potenciál člověka, ve velkých jej mění v radostného idiota a dělníka-robota, který je spokojený se životem, ať už je jakýkoli. Dr. Hass, který je nucen pracovat pro jednu (ve filmu nejmenovanou) zemi, však hodlá svůj výzkum přenést do jiné, do Západního Německa.

Na letišti v Lisabonu je zavražděna spojka mezi Dr. Hassem a západoněmeckou rozvědkou. V kapse mrtvého je nalezena šifra o nákupu surovin pro masovou výrobu RH. Ta pomůže sovětské rozvědce dostat se na stopu válečného zločince. Případ Hass je přidělen sovětskému zpravodajskému důstojníkovi plukovníku Konstantinu Timofejeviči Ladějnikovovi. Ten se brzo dostává do povědomí západních zpravodajských služeb, ale žádá své nadřízené o povolení zůstat v zemi a pokračovat ve své práci, i když nemá Hassův portrét.

Savuškin se zaplete do hry s Hassem. Lékaře protežuje místní policie, kterou podporuje CIA sídlící v Dargate, vedená americkým kontrarozvědčíkem Draytonem. Po příjezdu do letoviska, Savuškin jako turista ze západního Německa se okamžitě dostane do hledáčku rezidenta západoněmecké rozvědky Grebana. Ten je spojkou Hasse. Greban nabídne svému krajanovi služby průvodce. Savuškinovy pokusy kontaktovat Hasse s jeho pomocí ale selhávají.

Ladejnikovovi se podaří vniknout do Hassovy vily, zachrání Savuškina a pomůže mu opustit Dargate s dokumenty usvědčujícími doktora. Sám ale padne do rukou kontrarozvědky. Je odsouzen k dlouhodobému trestu odnětí svobody. Odmítá spolupracovat s americkou tajnou službou, přestože je na něj po tři roky vyvíjen silný psychický nátlak. CIA souhlasí s jeho propuštěním výměnou za občana USA, který v SSSR neuspěl. Dlouho očekávaná výměna na neutrálním území se stane klíčovým momentem filmu. Ten končí scénou na moskevském letišti. Na něm velký a nadšený dav vítá sportovní hrdiny. Ve stejném letadle se do Moskvy vrací neznámý hrdina studené války bez doprovodu. Na letišti ho vítá několik jeho kolegů…

Tři poznámky závěrem: 1) The Daily Beast svého času zveřejnil příspěvek Suebsaeng Asawina pod názvem - Jak herec Donatas Banionis inspiroval Vladimira Putina, aby se stal špionem. Podle autora, Vladimir Putin jednou prohlásil, že Banionisova role ve filmu byla důvodem, proč vstoupil do KGB. 2) Všichni mladí politici, poradci a podobní, mající ambice stýkat se s cizinci by mohli využít film v přípravě na funkci, nebo tréninku osobnosti s cílem lépe uvědomit si působení vnitřního světa, jemnosti myšlenek a pocitů a v neposlední řadě význam pohledu, pohybu, aktivního jednání, včetně mlčení. 3) Kdyby současné evropské politické a vojenské elity úspěšně absolvovaly program popsaný krátce v bodu 2) nemuseli by se bát přímého vojenského konfliktu s RF, nemuseli by se úporně snažit o zástupný konflikt RF s Ukrajinou a démonizovat prezidenta Putina. Uvedené v součtu tvoří totiž hysterii, podporuje emoce, hloupost, klam občanů a pokrytectví. Vůbec ale nevylučuje například vyhlášení neletové zóny nad celým územím Ukrajiny RF, zničení vojenské báze v jednom ze států-trpaslíků NATO nebo nenáhodné opakování osudu premiéra Grenady Morrise Bishopa (1944 - 1983). Ten byl zavražděn během americké vojenské invaze Operation Urgent Fury 1983 a dodnes nikdo neví, kde je mrtvola, jestli vůbec ještě existuje. Souhlasu netřeba.