Na nové podobě energetiky se ve středu shodla většina europoslanců.

Pětatřicetiprocentní cíl jsme teoreticky schopni naplnit, ale nezapomínejme, že již dnes nás podpora OZE stojí čtyřicet miliard ročně. Podle mne jde již dnes o ekonomicky zcela zvrácený systém. A to nikdo neví, na kolik nás vyjdou ta zbývající procenta.

Tyto extrémně nastavené cíle nejsou podloženy žádnou ekonomickou analýzou dopadů na členské státy. Jen v České republice odhadujeme, že na dosažení dnes schválených cílů bychom museli vynaložit stovky miliard korun. Ale jsou tu i další rizika, například rozpad systému centrálního vytápění a přechod na lokální zdroje topení, což paradoxně znamená mnohem vetší znečištění, a také podstatné zvýšení nákladů na teplo a energie pro domácnosti.

Balík legislativy v sobě nese i další potenciálně nebezpečné prvky, jako například pokus o prolomení suverenity členských států v oblasti sociální politiky zavedením pojmu „energetické chudoby“.

Je smutné, že novou legislativu podpořili i někteří čeští europoslanci, jmenovitě všichni za ČSSD, KDU-ČSL a TOP 09. Zásadní teď bude jednání Rady, kde naše slabá a nefunkční vláda v demisi bude muset uhájit české ekonomické zájmy.